Ježek

Při vzácné návštěvě mého synka doma, jsem ho poslala posekat trávu (poprvé v životě). Netrvalo dlouho a mírně vyděšený přišel, že musím něco vidět. Samozřejmě jsem si hned představila přeseknutý kabel, což je moje noční můra. Ale ne. Pod kapradím ležel ježek.

Pamatuji se, že nám chodíval na vejce. Teď už sice nemáme slepice, přesto babička usoudila, že musí z domu, pokud možno co nejdál. Chtěla jsem dokázat, že už jsem velká holka (oba moji chlapáci se drželi v bezpečné vzdálenosti), opatrně jsem ježka nabrala

a protože nebyla po ruce klec, dala jsem ho do tašky.

Tašku jsem sešila sešívačkou (razítko, sešívačku, děrovačku, kancelářské sponky mám vždycky po ruce) a vyslala Pájíka s ježkem na výlet.

A tahle příhoda měla být na blogu. Jenže...

...... nebyl čas (musela jsem háčkovat - vyrábím africké kytičky a moc mě baví). A tak utekly dva týdny a Pájík se rozhodl zazimovat bazének. Vyčistil ho, vyfoukl, sklidil do krabice a dal se do rozebírání dřevěné konstrukce pod ním. Rozebíral, odnášel prkna a když odkryl poslední dvě - maminka a 9 dětiček. 

Nad pelíškem jsme nechali prkna a já se marně snažila dovolat do záchranné stanice živočichů.

Z práce jsem běžela zkouknout ty "naše dětičky" ......a byly pryč.  

Asi na ně v noci pršelo a tak se rodinka odstěhovala neznámo kam. Možná je máme ve sklepě, kolně, seníku nebo na nějakém pro ně příjemnějším místě.