Velikonoční cukroví

Pája při svém hledání velikonoční výzdoby kromě beránků narazil (samozřejmě, že ve výšce „kam oko nedohlédne“) i na úžasný vykrajovací stroječek, který jsme si pořídili před lety s Venouškem ještě na výstavě EX Plzeň.

Byl krásný a Vašík se moc těšil, jak mi bude při vánočním pečení pomáhat. Brzy jsme oba zjistili, že vykrajovat se s ním ale nedá. Těsto buď zůstalo nedokrojené na válu nebo a to byl častější a horší případ ve vykrajovacích mističkách. Když jsme se pak pokoušeli o vyšťourávání, ten úžasný tvar se znehodnotil. Proto byl stroječek uložen skoro u stropu mezi důležité věci, které by se někdy mohly hodit. Když ho Pája našel, těšil se stejně jako Vašík před lety. Nemohla jsem překazit jeho nadšení a zadělala jsem linecké.

Věděla jsem, co bude následovat a tak jsem navrhla, že bychom mohli k pečení romanticky popíjet víno (k vánočnímu to bývá cola s rumem). Brzy Pája zjistil to, co mi před lety, ale díky upíjení vína, nás nic nerozhodilo a protože jsme cestou cestou z práce koupili formičky kuřátka, beránka, zajíčka a vajíček, udělali jsme si moc hezký podvečer.

… teď už jen slepit a nazdobit

Čekání na jaro

Normálně proti sněhu nic nemám.

Občas jsem i romantická a chroustání při našlapování v čerstvě napadaném sněhu plném blýskavých vloček mi dodává elán v chladném počasí.

Poslední takový záchvat romantiky jsem měla před dvěma měsíci.

Od rána sněžilo tak, že jsem měla obavy, aby žlutý autobus, kterým jsem jela na výlet do Prahy, dojel. Na dálnici byla jen jedna nehoda – tu jsme objeli „po staré“ přes Králův Dvůr a na Zličín jsme dorazili jen s hodinovým zpožděním (normálně trvá trasa Plzeň-Praha 50 minut).

Zasněžená Praha byla snad ještě romantičtější než Plznička. Užila jsem si synka, s kamarádkou oběd, zařídila vše potřebné v hlavním městě a zpátky domů.

Nádhera! Sníh nikdo neuklidil a tak chroupal na chodníku vážně nádherně. Najednou jsem ležela na zádech a pomalu  mi začínalo docházet, že končí romantika a chrouplo i něco jiného než sníh.

Od té doby mám zlomený kotník schovaný v sádře. Bohužel berle na sněhu a náledí dost podkluzují a já se těším na každý den, kdy je sucho a alespoň trochu teplo.

K mé velké neradosti sníh padá a padá. Očima vytahuju všechny rašící kytičky na zahradě, které zas znova a znova zapadávají sněhovou peřinkou.

 

 

Po velikonocích mám slíbené sundání sádry. Nemůžu se dočkat až přesadím kytičky, pohrabu zahrádku, zvertikutuju trávník a uklidím mou zanedbanou domácnost.

Chléb náš domácí

Nejsem zručná ani pracovitá.

Při návštěvě mé kamarádky Pavlínky jsem se nakazila háčkováním (občas mám pocit, že mám momentálně místo mozku bavlnky), při návštěvě mé další kamarádky z dob studií v Praze jsem ochutnala domácí chleba. Vyloudila jsem recept a protože se hned první povedl, další také a zatím všechny ostatní, děláváme ho celkem často.

Můj zlatej Pája mi samozřejmě asistuje, abych se nespálila.

A tady je recept:

3 hrnky hladké mouky (dávám 2 hrnky hladké a 1 hrnek žitné)

1 lžička sušeného droždí (mám zkušenost s obyčejným Labeta i francouzským)

1,5 lžičky soli

1 lžička mletého kmínu (dávám 2 lžičky celého)

1,5 hrnku studené vody

1 lžička octa

nejprve smíchám sušené droždí
s ostatními sypkými surovinami

Vše stačí zamíchat měchačkou (vznikne řidší těsto), poté přikryjeme utěrkou a necháme kynout 12-18 hodin (nechávám podle potřeby mé lakoty - vždycky čekám na noční proud).

Před pečením těsto "probereme" měchačkou a posypeme ho hladkou moukou (to jsem zjistila až teď a tak jsem to ještě nikdy neudělala, protože jak je mým zvykem, čtu mezi řádky, jen co mi baví).

pak přileju vodu a lžičku octa

Zapneme si troubu na 230°C a vložíme do ní jakoukoliv zapékací misku (o objemu cca 2 litry) a necháme ji nahřát 30 minut. Po tuto dobu nám bude odpočívat i těsto. Po uplynutí doby misku vyndáme a přendáme do ní připravené těsto (ještě přidávám slaninu, sušenou osmaženou cibulku z mé oblíbené IKEA, slunečnicová semínka nebo semínka z tykve), jehož povrch ještě posypeme kmínem. (Posypávám i slunečnicovým semínkem). Přikryjeme (postačí alobal) a dáme péci na 30 minut. Po třiceti minutách chléb odklopíme a dopečeme ještě dalších 20 - 30 minut.

dám do nádoby, kterou jsem půl hoďky
nahřávala v troubě

přikreju a půl hodiny peču přikryté,
další půl hodinu peču odkryté...

... a tady je výsledek

Dovolená

Ve čtvrtek a v pátek jsme si vzali s Pájou dovolenou.

Jen tak, že nám bude doma dobře. Uvaříme si něco dobrého a ke kávičce, že by si přál bábovku (nerada jí dělám, vždycky mám strach, že se nevyklopí, což se i často stává). Abych nepoužila svůj oblíbený recept velmi rychlé a velmi jednoduché bábovky, ke které se však musí pít čaj, aby se člověk neudusil, vygooglovala jsem zajímavý recept s tvarohem. Než jsem stačila těsto připravit, Pája při hledání zazimované velikonoční výzdoby, našel i formy na beránky, které jsem zdědila po mamince - ještě nikdy jsem je nedělala a byla jsem rozhodnutá, že to tak i zůstane  – právě proto byly umístěné v takové výšce, aby oko nedohlédlo.

Ale dohlédlo.

A tak, pod záminkou tréninku na velikonoce, mě donutil vymazat formy a upéct beránky. Kupodivu se krásně vyklopily, jen jsem zapomněla, že maminka kromě dvou beránků vždycky pekla i minibábovku a tak trochu těsta přeteklo. Nemohli jsme se dočkat až vychladnou. 

Jsou výborní – chutnají skoro jako moje oblíbená čokoláda Margot. 

Už se těším až je upeču na velikonoce.

A protože došlo k odzimování výzdoby  a také jsem si při výletu do Globusu nakoupila barevná vajíčka a další jsem uháčkovala, dali jsme se do výzdoby.

tím ještě vylepším věnec na dveřích

Pája ozdobil stromeček venku, já květináč v okně a společně jsme vytvořili věnec na dveře.

 

A když se setmělo, pozval mě, abych se podívala na překvapení, které nachystal.

solární světýlka jsou moje slabost
tady jsem ochotná překonat svou lakotu

A takovouhle výzdobu připravil Pájík doma.

IKEA

     Nevím proč, ale strašně ráda jezdím do IKEA. Třeba jen tak koukat na "die Klumpen" - jak tomu říká moje milá kolegyňka Monika.
     A tak, když se ke mně doneslo, že Álenka s Jituškou tam jedou po práci na výlet, jsem se jim vnutila a chudinkám nezbylo nic jiného než mě vzít s sebou. Snad moc nelitovaly, že se zmínily, ale já byla najednou šťastná jako malá holka. Moje obětavá máma už čekala před Ikeou a jak nás viděla, běžela pro pracovníka s invalidním vozíkem, který pro mě přijel až k autu. Babička pak jela zpátky do Plzně a nám začalo korzování po obchoďáku. To nevadí, že jsem si koupila jen bílý modřenec a hyacint, holky mě dovezly večer domů k Pájovi a já měla úžasné odpoledne.

Maškarní

Moji spolupracovníci usoudili, že už jsem dost zdravá a je tedy na čase uskutečnit další maškarní. Nadšení a podporu projevila i paní ředitelka, mně se rozsvítily očička a dala jsem se do organizace. Zařídit kapelu, moderátory, opatřit sál, termín, vymyslet tombolu, nakoupit odměny za masky, zajistit kulturní vložky, pozvánky, vstupenky, označení stolů, šatnu, výzdobu sálu, masku…………….

………………… a zlomila jsem si nohu

Tak a je po plese!

Jenže všichni, i já, jsme byli tak natěšení, že to nešlo odvolat.

Dokázala jsem to – obývák se zaplnil tombolou, já seděla a balila dárečky, dávala mašličky, čísla. Všichni musí vyhrát a tak jsem nashromáždila 250 odměn. Všechny masky taky musí vyhrát – další odměny. 

V čem to ponesou domů? Sehnat zásobu igelitových tašek.

A už je tady den D – 23. února 2013.

Připravit sál – rozvěsit daňová přiznání, označit, kde bude kdo sedět – a sakra – možná se sem nevejdeme, nazdobit stůl s tombolou – zajistit, kdo jí bude rozdávat.

A už začínají přicházet první masky – úžasné, mnohé vůbec nepoznávám. 

Tý bláho, tak krásné masky, mám dostatek odměn?

V šatně máma, u vchodu "moje holky" kontrolují vstupenky, prodávají tombolu a dekorují hosty speciálně vyrobenou plackou.

První problém (naštěstí zůstal i poslední) – kontrolní oddělení se nevejde ke stolu – nakonec se natěsnali.

Přišla paní ředitelka a to byl ten pravý čas zahájit. Vyměnily jsme si kytky, poděkovaly, přívítaly hosty a už nastoupil Vejvoďák, Jonášek a SEMTEX.

 A protože mám problém vyškrábat se na jeviště, rozdala jsem instrukce moderátorům.

A pak už bylo všechno naprosto úžasné, všichni se bavili a já byla spokojená. 

s mámou, Danuškou a Ivčou (moje nejmilejší spolužačky ze střední školy)

sedláci

Pájova Terezka s Broňou

Pájík

1. místo - šunkové prase

Napoleon

sestřičky

moji přátelé a skoro příbuzní

Pája a jeho dcery

a je po plese

Už teď sbírám věci do tomboly na příští ples.

Snad to nebude trvat zas 5 let.

.... spousta dalších fotek od mojí sestry Káji

Nové výrobky

Zvítězily kytičky. Potřebuji je na záclony v ložnici a až mě někdo odveze na invalidním vozíku do galanterie, ještě jim pořídím nějaké hezké knoflíky.

Den první

Hned po kytičkách jsem začala čtverečkovat.

Den druhý

Šťastný den

     Vzala jsem si dovolenou - nerada, ale ohlásila se paní z úřadu na kontrolu mé neschopnosti a rozhodnutí o průkazu ZTP. Asi mi ho odeberou, tak proč tomu říkat šťastný den?

FIMO hmota

     Paní listonoška přinesla doporučený dopis (nebudu muset na poštu) a taky přinesla balíček FIMO hmoty, co jsem si objednala na Slevomatu. Nevím sice co budu vyrábět ani jak, ale vypadá krásně. No, a pak přijel pan pošťák a přivezl objednanou přízi, na kterou jsem se už strááášně těšila. Od té doby, co jsem si zlomila nohu a nemůžu nikde poletovat, jsem se spojila s kamarádkou Pavlínkou a snažím se jí napodobovat v ručních pracech. Určitě jí nikdy nedoženu, ale nevadí. Moc se mi to zalíbilo. Trošku se bojím, že až nebudu mít sádru, začnou práce na zahradě a už nebudu stíhat. Ale nevadí, teď mi září očička a v hlavě si mi honí jen, jestli mám začít dečkou, kytičkou, prostíráním nebo polštářem.
    A protože to už nemůžu vydržet, jdu na to.

Začínám

Provádím test mé inteligence a snažím se založit si blogování.