Letíme do Seattlu

Teď měla moje cesta končit. 
Sen splněn.
Ale sbalily jsme kufříky a jely vláčkem směrem k letišti. Let trval 5 hodin a 20 minut, byl krásný výhled na americkou krajinu. Na letišti jsme objednaly shuttle. 
Přijela černá limuzína řízená vousatým Indem.

Moc jsme nechtěly věřit, že přijel pro nás, ale bylo tomu tak. 
Odvezl nás do Čínské čtvrti k našemu hotelu. Věděly jsme, že záchod a koupelna jsou společné na chodbě, věděly jsme, že není nejnovější, o to víc jsme byl překvapené čistotou a starobylou krásou hotelu.



Bylo krásné slunečné odpoledne a tak jsme nemeškaly a ťapkaly směrem do centra města. Ani ne po deseti minutách jsme byly na PIKE PUBLIC MARKET - tržnici, kterou by neměl vynechat žádný turista.

O pár kroků dál jsme si daly kafíčko v prvním STARBUCKS na světě otevřeném v roce 1971. 

Seděly jsme s kafíčkem na pobřeží, kolem nás voněla marihuana a motali se Indiáni i Mexikánci. Z dálky se na nás usmíval Mont Rainier a nám bylo krásně.

Seattle je město lososů. Co jiného tedy ochutnat?

Central park

Po snídani ve Starbucks jsme vyrazily k Central parku. 

Pobyt v New Yorku se blížil ke konci, a protože jsme nebyly na žádné vyhlídce, vzala nás Martinka do střešního baru a připily jsme si, jak jinak než koktejlem Manhattan, když už jsme na Manhattanu. A aby nebyla zima vyfasovaly jsme krásné župánky.

Na mši

Zas jsme nemohly spát. 
Potichu jsme vyklouzly z pokoje, abychom nevzbudily Martinu a šly jsme se podívat do kostela. 

Právě probíhala mše. Zůstaly jsme a šly jsme si k panu faráři pro požehnání. Asi to není zvykem, protože byl velmi překvapený a myslím, že mu to udělalo radost.

Mně zas udělalo radost, když k nám po mši přišel. Bylo to velmi příjemné povídání.

Potkaly jsme Lady Gaga

Cestou od World Trade Centre jsme se zastavily v  obchodním domě MACY´S.
Hurá! Konečně také nákupy. V přízemí byly jen parfémy a kosmetika. Uprostřed stálo malé pódium a všude kolem plno lidí. 
Asi se bude něco dít, třeba módní přehlídka? 
Když moderátor oznámil, že právě přichází Lady Gaga s partnerem Eltona Johna u příležitosti představení kolekce oblečení a módních doplňků, kterou vytvořili Lady Gaga a Elton John a 25 % výtěžku bude věnováno na léčbu nemocných AIDS. Martině se v davu lidí podařila i fotka. 
Lady Gaga zazpívala jednu písničku a akce skončila.

Další den v NY

Stále se nemůžeme srovnat s časovým posunem a nemůžeme spát. Američanka Martina spí spokojeně.
A tak před sedmou hodinou ráno už vyrážíme do nejbližšího Starbucks. Strašně prší a jsme rádi, že ho nacházíme pár kroků od hotelu. U jednoho stolu leží spící paní, další jsou obsazené a tak jsme přisedly ke staršímu černochovi.

... ale i ten usnul. 


Martinka se vzbudila a vyrazily jsme metrem

na Battery park

na loď mířící k Soše Svobody. 
Prošly jsme stejnou kontrolou jako na letišti. Na lodi foukalo, ale konečně přestalo pršet a my se ocitly před krásnou hrdou sochou. 

Měly jsme slzičky v očích. 

Nemohly jsme uvěřit, že to není jen sen.

Když jsme se dostatečně pokochaly, pokračovaly jsme na Ellis Island. Procházely jsme se po místech, kudy přicházeli imigranti do země zaslíbené. Poslouchaly jsme o jejich nelehké situaci, zdravotních kontrolách, věznění i nepřijetí a vracení zpět.

Po vylodění zpět v Battery parku jsme šly na místo dvojčat

a k novému WORLD TRADE CENTRE.

První den v New Yorku

Nemohly jsme dospat. Nejen pro šestihodinový časový posun, ale hlavně už se strašně těšíme na procházku.

Hotel Pensylvania není nejkrásnější, ale je v centru Manhattanu a všude máme blízko.

Jako první se jdeme podívat na Grand Central Terminal.

Prší. A z pošmourného ušmudlaného New Yorku jsme lehce zklamané. 

V prvním Starbucks se při kávě připojujeme na WiFi (které bohužel v hotelu není) a píšeme domů ne příliš veselé zprávičky. 

Prší. Ale pokračujeme dál kolem Empire State Building. 

Na Times Square nevěřícně zíráme. To přece známe z obrázků a z televize.

Prší, chodíme, fotíme, všechno. Všechno se nám zdá tak zajímavé.

Vyrážíme

Ani jsme se nenadály a samozřejmě jsme se nestihly naučit pořádně anglicky a přišel květen - čas odjezdu.

Balení kufru, jak jinak, jsem nechala na dopoledne před odjezdem, ale tu hromádečku věcí jsem zabalila cobydup. Do New Yorku se přece jezdí nakupovat, tak proč zbytečně plnit kufr.

Odbavení ve VIP zóně a čekání na odlet tamtéž vůbec nebylo při skleničce vína nepříjemné.

Do Paříže kromě nás letěli i umělci z Prahy. 

90 minut v letadle uteklo jako voda a byly jsme na přestupu. Bez problémů jsme našly správný gate a nalodily se do letadla směr New York.

Ve výšce jedenáct kilometrů přišel čas na sklenku šampaňského, pak večeře, káva, moučník, zatáhnout okénka, přikrýt a spát. Ráno nás probudila letuška se snídaní a přišlo klesání.

New York - sen se stal skutečností.

Vystály jsme frontu k imigračnímu úředníkovi, nechaly jsme si otisknout všechny prsty i oči, sdělily důvod návštěvy a byly jsme tam.

Našly jsme kufry a už na nás čekala Martina, která přiletěla z Tennessee. Objednala schuttle a vyjely jsme směrem do velkoměsta.

Vidět New York

Přála jsem si  být ředitelkou zeměkoule...
... tak alespoň ředitelkou čehokoliv...
Před sedmi lety byla doba, kdy jsem si přála přežít...
Přežila a ředitelské ambice byly tytam.
Přála jsem si vidět New York. A vůbec jsem nevěřila, že se mi to může splnit, ale neuvěřitelné se stalo skutkem.
Při jedné prázdninové hodině angličtiny se schoolmate pochlubila s plánovanou cestou do Ameriky, během minuty jsme byly domluvené, že pojedeme spolu. 
Téma: "Po stopách Betty Mac Donaldové."

Vejce a já jsem četla před lety a Co život dal a vzal jsem začala číst okamžitě.