Vyrážíme

Ani jsme se nenadály a samozřejmě jsme se nestihly naučit pořádně anglicky a přišel květen - čas odjezdu.

Balení kufru, jak jinak, jsem nechala na dopoledne před odjezdem, ale tu hromádečku věcí jsem zabalila cobydup. Do New Yorku se přece jezdí nakupovat, tak proč zbytečně plnit kufr.

Odbavení ve VIP zóně a čekání na odlet tamtéž vůbec nebylo při skleničce vína nepříjemné.

Do Paříže kromě nás letěli i umělci z Prahy. 

90 minut v letadle uteklo jako voda a byly jsme na přestupu. Bez problémů jsme našly správný gate a nalodily se do letadla směr New York.

Ve výšce jedenáct kilometrů přišel čas na sklenku šampaňského, pak večeře, káva, moučník, zatáhnout okénka, přikrýt a spát. Ráno nás probudila letuška se snídaní a přišlo klesání.

New York - sen se stal skutečností.

Vystály jsme frontu k imigračnímu úředníkovi, nechaly jsme si otisknout všechny prsty i oči, sdělily důvod návštěvy a byly jsme tam.

Našly jsme kufry a už na nás čekala Martina, která přiletěla z Tennessee. Objednala schuttle a vyjely jsme směrem do velkoměsta.