Mexico - Den Monte Alban

Krásně jsme se vyspali a je tady nový den plný očekávání.

Snídaně byla tentokrát formou švédských stolů s papájou, melouny a ananasem.

A už jedeme směr Oaxaca (čti vuachaka). Zastavili jsme se na pózování v kaktusové rezervaci Tehuacan.

Vážně jen na chvilku, cesta je klikatá a daleká. Jeli jsme kolem kaktusového lesa.

Není ta mexická krajina nádherná?

Tak ještě pózovačka. Pěkný páreček, že?

Přijeli jsme na Monte Albán - pozůstatky nejvelkolepějšího zapotéckého města. Monte Albán znamená Bílá hora - podle tohoto stromu s bílými květy.

První obyvatelé Olmékové sem přišli kolem roku 800 př. n. l. Nejprve vytvořili na vrcholu hory umělou plošina, na které vybudovali své hrobky, paláce, hřiště na míčovou hru a další stavby. Kolem roku 300 př. n. l. obsadili Monte Albán Zapotékové a postavili zde své vlastní pyramidy, chrámy a hrobky. V údolí zůstal dostatek úrodné půdy. Olmécká kultura je viditelná v reliéfech vřezaných do kamenných obkladových tabulí.

 

Po krátkém pózování jsme pokračovali do hlavního města státu Oaxaca.

Po kulturně historických zážitcích následují zážitky gastronomické. 

Brunch v krásné restauraci na náměstí nám umožnil ochutnat mexické speciality.

A hlavně Chiles en nogada. Nejlepší jídlo, které jsem v Mexiku ochutnala.

Hlavní město má stejný název jako stát tedy Oaxaca. Je známé textilním průmyslem, zemědělstvím, turistikou, světoznámé město se školami španělštiny pro cizince. Za jednu z nejkrásnějších staveb na světě je považován kostel San Domingo. Mohutné zdi jsou postaveny tak, aby odolaly častým zemětřesením. Vnitřní zdi jsou dekorované reliéfními ozdobami a postavami a vše, včetně oltáře, je bohatě pozlaceno. Měli jsme to štěstí, že tato nádhera byla na pěší zóně od náměstí k našemu hotelu.

 Tou nádhernou pěší zónou jsme došli do hotelu. Krásný hotel v centru města. 

 Právě proto, že hotel je téměř v samém centru, ubytovávají se tady Američani studující španělštinu, a tak jsou pokojíčky včetně kuchyně a obýváku.

Nádherné bydlení s obrovskou terasou...

Ale Petr říkal, že je to tady normální.

Byl pod dveřmi.

Jsem celkem silná osobnost, na brigádě v Moskvě jsem bydlela na vysokoškolských kolejích s různou havětí, ale takhle velikého švába jsem ještě neviděla. Přiznávám, že mně hodně zkazil náladu.

Pája se rozhodl jít do souboje po mexicku.

Vyhrál.

Za odměnu jsme šli na pivo do  oaxacké hospody. I s partičkou přátel z našeho zájezdu. Pivo nám přinesli v kýblu, ale bylo báječně vychlazené. Na to, že se nepodávají skleničky, už jsme si zvykli. Byla to báječná knajpa, kde se i přes všechny zákazy mohlo kouřit.

V Mexicu se nesmí pít na veřejnosti. Petr nás na to od začátku upozorňoval, v Oaxaca také ne. Ale vymysleli to jinak, když je fiesta, tak se může. A fiesta je skoro každý den. To proto, aby byly turisté spokojeni. A byla fiesta i když jsme se vraceli z "hospody".  

Ještě jsem si cestou domů stihla koupit nejbláznivější kalhoty mého života.

Dobrou noc!

La cucaracha!

Mexico - Den Puebla

7:00 odjezd z hotelu bez snídaně směr Puebla
8:45 snídaně na horách v Río Frío, v sedle nedaleko sopky Popocatépetl, ve výšce okolo 2 800 m

Jídlo krásně klokotalo v keramických hrncích na kamnech. Nabídka byla široká.

Vlevo: dršťková polévka - dršťky byly na větší kusy než je zvykem u nás, ale byly měkké a polévka 

                                           byla dobrá a pikantní

Vpravo: kuřecí vývar - když se do něj přidá limetka, stává se z něj lahůdka

Dole: mole poblano - hutná omáčka s čokoládovým základem a mírně pikantním chilli, s kuřetem a  

                                   bílou rýži - kuřecí stehno bylo vařené a trochu mi vadila kůže

10:00 zastávka na focení vulkánu Popocatépetl

Jméno Popocatépetl pochází z původního indiánského jazyka Nahuatl a znamená Kouřová hora. S výškou 5 603 metrů je nejznámějším, a po Pico de Orizaba (5 610 m) druhým nejvyšším vrcholem Mexika. V současné době je aktivní a není možné na něj vystoupit. Popocatépetl je spojen 3 000 metrů vysokým sedlem s druhým vulkánem Iztaccíhuatl, jméno rovněž pochází z jazyka Nahuatl a znamená Bílá žena (5 230 m).

Petr nám vyprávěl legendu o Popocatépetlu a Iztaccíhuatl:

V aztécké mytologii byla Iztaccíhuatl princezna, která se zamilovala do bojovníka Popocatépetla. Otec lásce nepřál a nápadníka poslal do války s Oaxakou, přičemž podmínil ruku princezny vítězným návratem (což nepředpokládal). Posléze princezně nechal vzkázat, že Popocatépetl padl v boji, princezna se usoužila zármutkem. Po návratu z války Popocatépetl zjistil, že je princezna mrtvá a také zemřel žalem. Bohové oba milence přikryli sněhem a proměnili v hory. Iztaccíhuatl připomíná ženu ležící na zádech, přikrytou bílým závojem, Popocatépetl se stal sopkou, která svoji zlost nad ztrátou milované ženy  projevuje zuřivými erupcemi ohně, popela a dýmu.

11:30 příjezd do Cholula

Hlavní atrakcí městečka je nejobjemnější pyramida světa Tepanapa zasvěcená bohu Quetzalcoatlovi (opeřenému hadovi), která se nachází přímo uprostřed města. Na vrcholu pyramidy stojí žlutý kostel Santuario de Nuestra Seňora de los Remedios. Z vrcholku pyramidy byl nádherný výhled na sopku Popocatépetl a Iztaccíhuatl.

Legenda praví, že tady v Cholule, španělský dobyvatel Cortéz, údajně přislíbil postavit tolik kostelů, kolik má rok dní. Je jich jen 39.

Cestou na vrchol pyramidy jsme ochutnali všechno, co trhovci nabízeli: smažené kobylky (chutnají jako oříšky, jen nožičky škrábou v krku), maliny, ostružiny, makadamové oříšky, báječnou zmrzlinu.

 A těch korálků...

12:30 krátká prohlídka krásně zdobeného barokního kostela Santa María Tonantzintla ve stylu indiánského baroka

14:30 příjezd do Puebla - město andělů

 - hlavní město stejnojmenného státu. Je vyhlášená keramikou, původně modrobílou, dovezenou ze Španělska. Dnes se na kachle používá široká škála barev - červené, oranžové, žluté i zelené. Barevné kachle zdobí fasády i lavičky.

Dominantou města je mohutná katedrála Puebla. 

 

s Růžencovou kaplí, která je světovým unikátem UNESCO

Další gurmánský zážitek. Petr nás vzal do Ulice sladkostí, kde jsme ochutnali mole nebo camotes.

A pak nás vzal na tacos, hospoda nevypadala vábně, ale řekl, že je to dobré, čisté a levné.

Měl pravdu. Dobré byly tacos i ibišková šťáva.

Typickou pochoutkou vyráběnou v Pueble jsou Chiles en nogada, což jsou papriky plněné masovou směsí se sušeným i čerstvým ovocem (hrušky, jablka, banán, meruňky), dušené v ořechové omáčce se sýrem, přelité smetanou a zdobené zrníčky granátového jablka. Jídlo je ve stylu mexické vlajky - zelená paprika, bílý smetanový přeliv a červená zrníčka. Už zítra to ochutnám - a je to nejlepší, co jsem v Mexicu jedla - šla jsem si i přidat.

18:30 příjezd do Tehuacan, hotel Villa Blanca

Dobrou noc!

Mexico - Den Teotihuacan

PROGRAM DNE:
7:00  snídaně - zase vajíčka - tentokrát a la mexicana
7:55 odjezd směr Teotihuacan
9:00 příjezd do archeologické zóny
12:45 odjezd z archeologické zóny směr Mexiko City
13:30 příjezd do Mexico City, čtvrť  Santa María de la Rivera, oběd v restauraci Casa de Toňo
15:00 návštěva Baziliky Panny Marie Guadalupské, na konci sraz u sochy Jana Pavla II.
16:00 přibližný čas ukončení prohlídky Baziliky a odjezd směr centrum města na Plaza Garibaldi
16:30 příjezd na Plaza Garibaldi, asi hodinový program může obsahovat posezení v restauraci
          s výhledem na náměstí u piva nebo margarity za zpěvu tzv. mariachis
18:00 společný odjezd do hotelu a ukončení společného programu

Pořádek musí být. Program je nabitý. Nestát, nelelkovat...

Teotihuacan - místo, kde se lidé stávají bohy, leží 50 km od Mexico City.

V mexických mýtech je popisován jako zvláštní, magické, posvátné místo skrývající mnohá tajemství. Byl náboženským centrem, kde se scházely desetitisíce lidí. Trosky posvátného města poprvé objevili Aztékové, kteří uvěřili, že je to rodiště bohů. Hlavní tepnu města pojmenovali Cesta mrtvých a stavby nazvali pyramidou Slunce a Měsíce.

Při vstupu do archeologické zóny jsme si koupili klobouky. Udělali jsme si radost a netušili, že na pyramidě bude foukat vítr a budeme mít strach, že nám uletí.

Opravdu je cesta nazvaná cesta mrtvých. Vedle pózujeme pod pepřovníkem.



Ochutnali jsme pepř, zpočátku byl báječný, pak trochu zhořknul. Strom je obrovský.

Nedočkavě jsme pospíchali k pyramidě slunce. Fotili jsme a fotili. Tenhle obrázek se mi povedl, za pyramidou slunce je pyramida měsíce.

Petr s mexickým průvodcem nám vyprávěli o historii. 

Ještě jsme si zapózovali a vyšli vstříc do schodů.

Cesta nebyla snadná, ale stálo to za to, nabírali jsme sluníčkovou energii.

Ještě  pozdrav z pyramidy a opatrně dolů.

Na cestě mrtvých směrem k pyramidě měsíce jsem si musela koupit suvenýr - ubrus nebo deka nebo šátek - nevím, ale je tam vyobrazený kalendář a má nádherné barvy.

Na pyramidu měsíce už jsme nešli, potřebovali jsme ještě zkouknout cestou k autobusu stánky se suvenýry.

Podle plánu jsme ve 13:30 přijeli do Mexico City a šli jsme na oběd do obchodního domu. S holkama jsme měly chuť projít si obchůdky, ale nebyl čas, nakupování nebylo v programu.

Zažili jsme zas jinou kulturu stravování a ochutnali další mexická jídla.

Vlevo POZOLE - polévkové hlavní jídlo - vepřový nebo kuřecí vývar, odpovídající maso, kukuřičná zrna ve stylu vlhkého popkornu, ledový salát, ředkvičky, cibule, oregano, samozřejmě se přidává i limetka. Na pravém horním obrázku jsou přísady do pozole, které si tam každý přidává podle své chuti. Vlevo dole je QUESADILLA - mexická placka, která se naplní sýrem, kuřecím masem, bramborami, houbami nebo chorizem a opéká se nebo smaží. Na posledním obrázku jsou TACOS - malá tortila zpravidla kukuřičná, ale může být i pšeničná, plněná sýrem, kuřecím, vepřovým, chorizem...

Pokračovali jsme autobusem podle programu a Petr nám vyprávěl, jak se 12.12.1531 zjevila Panna Marie indiánu Juanu Diegovi. Představila se mu jako "jeho matka" a požádala ho, aby vyřídil biskupovi, že má na tomto místě postavit kostel. Biskup ale Juanu Diegovi nevěřil a žádal důkaz. Juan Diego se pak opět sešel s Pannou Marií a ta ho poslala na vrcholek kopce natrhat růže, které uschoval pod svůj plášť. Poté když se dostavil před biskupa a svůj plášť rozevřel, objevil se na něm obraz Panny Marie Guadalupské. 

V roce 1945 byla Panna Maria Guadalupská prohlášena svatým stolcem patronkou a ochránkyní Ameriky.

Každý rok 12. prosince se na tomto místě schází tisíce poutníků z celé Ameriky, kteří Pannu Marii Guadalupskou oslavují. I když je 8. listopadu už je tady mnoho lidí. 

Tento obraz je nejznámější a nejuctívanější v Mexiku a celé Latinské Americe.

Po prohlídce tohoto kouzelného místa jsme se sešli u sochy Jana Pavla II.

Na Plaza Garibaldi jsme se usadili v příjemné hospodě. Kluci si objednali piva, my holky margaritu - jak jinak, když jsme v Mexiku. V hospodě zpíval a moderoval mexičan v kostýmu s maskou na hlavě. Petr nám objednal mariachis - partičku muzikantů, kteří jak jinak než za peníz, hráli "jen pro nás". Zážitek to byl báječný. Po jejich vystoupení následovalo vystoupení taneční a v jeho závěru si tanečnice přišla za Pájou pro taneček.

Plaza Garibaldi byla plná dalších hudebníků.

Tentokrát jsme nedodrželi program a do hotelu odjeli o 2 hodiny později. Ale zažili jsme úžasný den s partičkou úžasných lidí.

Dobrou noc!