Výzdoba

Stejně jako jsem se těšila na maškarní, těšila jsem se i na velikonoční výzdobu, kterou jsem odkládala "až po bále." A tak jsem hned v sobotu ráno jela nakoupit macešky a konečně vyměnila truhlíčky z vánočních na velikonoční. 

Nabarvila jsem vyfouknutá vajíčka, 

nazdobila věnec na dveře 

a poprvé v životě upekla buchty.

Pájíka jsem z kocovinky vyléčila silným hovězím vývarem

a k odpolední kávě upekla koláčky. 

Těším se, že dřív než začne jarní zahradničení, stihnu si ještě trochu zaháčkovat.

 

Maškarní 2015

Ani letos jsem neporušila tradici a uspořádala pro mé kolegy maškarní. Tentokrát jsem zajistila včas sál, kapelu i dárečky.

Ve čtvrtek jsme s Pájou nazdobili sál...

... a v pátek očekávali masky mých kolegů.

Úžasné! Byli tak krásní, že jsem dostala strach, abych měla dostatek dárečků na jejich ocenění.

Zábava se rozjela úžasně, dárečků bylo víc než dost a já jsem si užívala spokojené tváře ostatních.

Hotovo

Už už to vypadalo, že můj "projekt" skončí ve sbírce rozpletených svetrů. Posmíval se mi kde, kdo. A tak jsem nejen sobě chtěla dokázat, že tentokrát to dokončím.

 Už jsem ho vzala na první výlet - do Mariánských lázní.

Mám připravenou ještě druhou kapsu a spoustu kytiček všech druhů a velikostí. Jen zvažuji, jestli to nebude moc. 

Hůlkování

Už nějakou dobu jsme o tom přemýšleli, problém byl jen s překonáním lakoty. Dokázali jsme to.

Ve středu jsme vyzvedli zásilku na poště a čtvrteční dovolenou zahájili výšlapem. I když jsme nesportovci, tahle procházka se nám moc líbila.

Dneska byla už velká tůra i s krokoměrem - 107 856 kroků. Motali se mi nožičky i hůlky.

Jak jsem nevyfotila prezidenta

Maškarní se blíží a konečně mi došlo, že už bych měla začít konat. Z práce jsem běžela upřesnit a domluvit podrobnosti, vyzvednout zasedací pořádek. Měla jsem to spočítané tak, abych stihla být včas na nehtech. Ne nadarmo jsem přece studovala plánování.

Jednání proběhlo celkem rychle a tak zbyl čas i na procházku centrem města. 

První zastávka:

Dárek pro mé zuby zuby.













Podivovala jsem se, proč je na každém rohu skupinka policistů. Když jsem před radnicí viděla primátora se slavnostním řetězem na krku, novináře a kameramany hledící jedním směrem, přidala jsem se k nim. A v tom se to stalo. Přijela kolona luxusních aut a vystoupil pan prezident. S otevřenou pusou jsem stála metr od něho a poslouchala jak se vítá s primátorem. Celá delegace vstoupila do radnice a já pokračovala v procházce. Až pak mi došlo, že jsem mohla udělat fotku. 
Stále ještě zbývalo 15 minut, když jsem procházela kolem knihkupectví. Nechtěla jsem nic kupovat, ale paní prodavačka mě posadila do křesílka a nosila za mnou samé háčkovací knížky. Nešlo odolat.

Ale nehty jsem stihla: