Ruční práce jsem měla ráda už jako malá holka. Nejprve jsem pletla, háčkovala a šila pro panenky a v páté třídě jsem upletla první svetr pro sebe - téčko - skvělý model pro začátečníky.
Vzpomínám, jak jsme pletly ve škole pod lavicí, při klábosení na koleji, pak na miminko...
... a skončila mateřská dovolená, začal kolotoč - práce, školka, škola, hudebka, kroužky... a po pletení zbyla jen obrovská krabice nadepsaná ROZPLETENÉ SVETRY.
Čas od času se pokochám a přemýšlím, co bych ráda dodělala a do čeho už bych se nikdy ani nevešla.
Vzor mě zaujal v nějakém plátku, ale brzy jsem zjistila, že je moc náročný.
Zkusila jsem tedy něco jednoduššího.
Jednoduché to je, ale ne hezké, co kdybych vytvořila nějaký vlastní abstraktní vzor.
Ani tohle mi neuspokojilo.
Zanevřela jsem na mohér a zkusila bavlněnou přízi.
Konečně jsem byla spokojená - chyběl už jen jeden rukáv, když jsem v TINĚ našla tenhle model.
To musím mít, bylo léto a já se těšila, jak mi bude slušet. Činila jsem se - uložila miminko a celé večery háčkovala.
Nestihla jsem to.
Začal podzim a k tomu se hodí khaki barva - přední, zadní díl hotový, rukávy budou za chvilku...
... nebudou, ani dneska nejsou.
Začala zima a k té se zas hodí společenská černá.
Tady už došlo i k sešití předního a zadního dílu, ale zas ty prokleté rukávy.
Přišlo další léto a našla jsem návod konečně na to pravé. Hlavně bez rukávů.
Trošku jsem se obávala výšivek, ale pletla jsem jako o život. Dokonce se mi na několikátý pokus povedl i lem kolem krku.
Jen jsem ještě nedokončila lem okolo rukávů.
Jo, jo, jsem stále stejná.
V zimě jsem začala úžasný projekt - originální kabát - dala jsem si záležet, aby barvičky pasovaly k mým oblíbeným botám.
Oba přední díly, zadní díl ze tří částí,
ale ty rukávy, ach jo.
Doufám, že se mi botičky nezničí dřív než dokompletuju kabát.
