Zahradničení

Dnešní střídavě slunečné a deštivé počasí jsem prozahradničila. A začala jsem hned po mém oblíbeném pořadu Polopatě.
Nejprve jsem vysvobodila muškáty ze sklepa. Lehce jsem je zrepasovala a pak už jsem vysadila dosny nebo-li canny, jak bývá skoro v každé křížovce.
A po obědě pokračování. Vysázet kedlubny zelené i červené, červenou řepu, salát dubáček a růžičkovou kapustičku přepikýrovat. Ředkvičky už konzumujeme, mrkvička i špenát  krásně roste.

Babička naznala, že konvalinky jsou tak akorát, abychom jimi mohly začít obdarovávat.
Jo, a Pájík připevnil na okap dáreček, co jsme si pořídili před týdnem v Německu.

Prodloužený víkend

Voucher jako dárek k vánocům přináší radost vlastně dvakrát. Poprvé, když ho člověk dostane a podruhé, když ho uplatní. Protože dědeček byl kovář a podkovář, dostala naše babička od Páji k vánocům návštěvu kovárny. Už už hrozilo, že voucher propadne, ale stihli jsme to. A ještě jsme spojili příjemné s užitečným. Začali jsme žehlením a úklidem u Vašíka a odpoledne jsme prožili příjemnou hodinku a půl v Pražské kovárně. Kovář vyráběl růži a vysvětloval nám co a proč právě dělá. Babička se s ním odborně bavila a my s Vendou jsme jen koukali. Vyrobená růžička už má své místo na nové poličce.

Neděli jsem nekřesťansky věnovala úklidu a pondělí jsme využili k výletu za nákupy do Německa. Ani jsem nic nechtěla, ale nedokázala jsem odolat.

Jo, jo. Jedny praštěnější než druhé. Ale já to miluju!