čtvrtek 24. července 2014

Na skok v zahrádce

Už se těším na dovolenou, nikam (jako obvykle) nejedu, ale těším se, že budu na zahradě dohánět, co momentálně vůbec nestíhám, uklidím doma, poháčkuju si, pokašíruju, třeba se i opálím...

Z protahovačky, kterou kdysi vyrobil můj táta a z torza sochy hlavy, která byla v hromadě kamenů, vytvořil Pája zahradní dekoraci.

Když jsem viděla na jaře sáček se semínky jahodového špenátu, neodolala jsem. A přesně takhle to na  obrázku vypadalo. Jen ty jahody nejsou moc dobré a špenát jsem ještě nezkoušela.

 Semínka lučního kvítí z výprodeje asi pořídím i na přes rok. 

 Minulý rok jsem si koupila dýni hokaido a podle Plodusky uvařila polévku. Nechala jsem si pár semínek a tohle je výsledek - už mám svojí.
Rajčátka už začínají červenat.
Pupalku jsem dostala od kamarádky Alenky, nenašla jsem hned to "pravé" místo a tak už několik let roste na hromadě písku. 
Ani hortenzie od Ivči není na tom správném místě, ale jednou ji na nějaké čestné určitě přesadím. 
 Afrikány jsem jako holka neměla ráda, ale teď se mi moc líbí.
 Floxy má ráda babička.
Slunečnice rostou tam, kde chtějí. 
 A přišla na návštěvu psí holčička.

pondělí 21. července 2014

Jak pejska jela do Prahy

Jedna malá psí holčička byla tuze, ale tuze smutná. Ještě nikdy nebyla v Praze. A moc by si to přála.
"Babičko, prosím, pojedeme na výlet?"

Babička vyrobila nudle tenké i široké, sbalila do krabiček, zabalila psí holčičce hračky, dobrůtky, mističky
a i s dědečkem se vydali do světa.



 Holčička byla v autě moc hodná, spinkala ve svém pelíšku, aby byla odpočatá a mohla si výlet užívat.
 "Jé, babičko, tohle je ta Praha?," ptala se malá pejska.
Babička nechala holčičku řídit auto.


"To je ale krásný domeček, takový jsem nikdy neviděla." 

"Tohle je ten Žižkov? Tady ale běhá kočiček. Jestlipak se mnou budou kamarádit?" měla trošku strach pejska.
"Babičko, proč jsi tak vysoko?"
 

"Já se o Tebe bojím, ale už Ti běžím na pomoc."
"Tuhle kočičku znám, to je přece Karel."
 "A jdeme na procházku, i když už je tma. Ale dědeček i strejda mají žízeň na pivo. Jestlipak mi dají ochutnat. Tatínek mi vždycky dává."
"Tahle hospoda se mi moc líbí. Kde já jsem jí už viděla? No, jo, přece v televizi, ve filmu Horem pádem."
"Tak šup, šup, žádné ťukání a už mi dejte napít." 
 "Jestlipak dostanu i kousek masíčka. To mně maminka ani tatínek nikdy nedají."

 "To pivo tak krásně voní."







"A je moc dobré."


 "Dědo, já se tady bojím. Babičko, drž mě, prosím."


"Hurá, už jsme venku."




"Tohle je kostel sv. Cyrila? 
A kam půjdeme teď?"
"Do divadla?"


"Dědeček se strejdou už mají zas žízeň."
"A já mám obrovskou žízeň." 
"Tady je ale hodně piv, říkala babička, že se to tady jmenuje pivotéka." 
 "Jé, tady by se líbilo kočičce 
Karlovi i kočičce Mourince."
"Co to tady svítí? Není to labuť?"

"A jsme na Masarykovo nádraží. Moc se mi tady nelíbí, bolí mi nožičky a chce se mi spinkat."
"V noci jsem měla moc ošklivý sen." 
 "Ale babička mě vytáhla."
 "Plakala jsem, ale babička mě pochovala a říkala ať už se ničeho nebojím, že mě ochrání."

 "To je ale krásný výhled z okna."
 "Mňam, mňam, klobáska z grilu, to mi moc chutná."
 "IKEA.
Tady je ale myšek.
To proto sem všichni tak rádi jezdí."


"A těch dobrot!"



"Co to je? Mňam, to je ale dobrota."
"Já bych chtěla ještě a babička říká, že už to stačilo."
 "Cha chá, babička nekouká."
 "A jsme doma z výletu.
Babička s dědou a já taky máme zas žízeň."