Puleček: Mexico - Den Zócalo

K snídani nám Petr v hotelu objednal vajíčka se šunkou, kávu nebo čaj, džus nebo ovoce, a v manuálu napsal: "Určitě bude chybět pečivo, říkejte proto: "pan, por favor, pan"." Fungovalo to a pečiva bylo dost.

V 8 ráno jsme (přesně podle manuálu) odjeli naším autobůskem s řidičem Viktorem k Monumento a la Revolución.

Stavba začala v roce 1905 jako stavba nové budovy parlamentu. Vypuknutím mexické revoluce v roce 1911 byla stavba zastavena. Až roku 1936 se podařilo prosadit návrh na vybudování památníku. Památník je vysoký 67 metrů a slouží jako mauzoleum pro hrdiny mexické revoluce.

Pokračovali jsme ke stanici metra REVOLUTION.

Překvapila mě čistota, výzdoba metra, velikost i to, že jezdí po kolech.
Cena jízdenky pro jakoukoliv vzdálenost je 5 pesos.
Metro bylo postaveno k olympijským hrám v roce 1968, kdy se pro Mexičany stala královnou Věra Čáslavská.

Jeli jsme jednu stanici do parku ALAMEDA - prvního parku v Americe. Všechny záhonky byly vypleté, upravené, chodníky zametené, čisté.

V parku je monument Benita Juaréze.
Benito Pablo Juárez García byl zapotecký Indián, který byl letech 1861 - 1863 a 1867 - 1872 prezidentem Mexika.
Je považován za největší postavu mexické historie.

Na konci parku Alameda je Palacio de Bellas Artes, národní kulturní památka Mexika, od roku 1987 památka UNESCO, hlavní kulturní centrum v Ciudad de México.

Naproti divadlu je mrakodrap Torre Latinoamericana. Je nejstarší budovou svého typu v zemi, pochází z roku 1956 a dosahuje výšky 186 metrů. Budova je jednou z nedílných součástí panoramatu města, do roku 1984 byla i nejvyšší stavbou ve městě.

Obešli jsme divadlo a zamířili k Palacio postal.

Kolem poštovního paláce právě projížděl trolejbus.

Interiér je původní a nádherný a stále funguje jako pošta. Nakoupili jsme pohledy, známky a pokračovali v pěším putování.

Na kávičku do historické budovy Casa de los Azulejos (Kachlíčkový dům).

Naproti kachlíčkovému domu je kostel svatého Františka.

Prošli jsme kousek po pěší zóně a přišli k nejstarší pekárně v centru města. V patře byly nádherné obrovské dorty, v přízemí malé dorty, cukrovinky, bagetky...

Petr nám vysvětlil, jak se v Mexiku kupuje pečivo.
Při vstupu si vezmeš tác a kleště, jdeš a nabíráš vybrané pečivo, vybíráš dál - stále je z čeho.

Když máš vybráno, jdeš si nechat sečíst a zabalit. U balení se můžeš družit.

Když je zabaleno, dostaneš cedulku s cenou a jdeš hledat pokladnu.

Když najdeš pokladnu, zaplatíš a dostaneš EET . Pak se zas vrátíš k baličkám - teď už kamarádkám a dostaneš pytlík.

Krásný zážitek a výborné bagetky.

Posilněni bagetkou vykračujeme po pěší zóně směr Placa de la Constitución.

Uprostřed náměstí měl být umístěn památník na počest nezávislosti Mexika. Dostavěn byl ale pouze sokl a odtud i název Zócalo pro náměstí a DEN ZÓKALO podle Petra.

Metropolitní katedrála Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie je na místě, kde se původně nacházela aztécká chrámová pyramida Templo Mayor.

Día de los muertos - Den mrtvých - je mexická oslava na počest mrtvých. Slaví se především ve dnech 1. a 2. listopadu. V Mexiku patří k nejdůležitějším svátkům roku. V roce 1993 prohlásilo UNESCO mexický Den mrtvých za "nehmotné dědictví lidstva." Je 7. listopadu a oslavy stále pokračují.

Prohlédli jsme si zbytky velké aztécké pyramidy Templo Mayor.

A pak už jsme šli do prezidentského paláce - Palacio Nacional a já se těšila na fresky Diega Rivery.

Petr nám podrobně vyprávěl o každé fresce, já pečlivě poslouchala a fotila úplně všechny. A teď si pamatuju jen to, že tam zachytil mexické dějiny, politický i ekonomický vývoj.

Nastal čas na první gastronomický zážitek.

Tomatová polévka - když se do ní po mexicku přidá pár kapek limetky je naprosto báječná.
Kuřecí vývárek - s limetkou taký úžasný.
Enchiladas (enčiladas) - tortillas naplněné kuřecím masem nebo čerstvým sýrem, zalité mírně pikantní červenou omáčkou, posypné sýrem, cibulí a koriandrem.
Hovězí řízek - tenoučký plátek hovězího masíčka v trojobalu.