Mexico - Den Teotihuacan

PROGRAM DNE:
7:00  snídaně - zase vajíčka - tentokrát a la mexicana
7:55 odjezd směr Teotihuacan
9:00 příjezd do archeologické zóny
12:45 odjezd z archeologické zóny směr Mexiko City
13:30 příjezd do Mexico City, čtvrť  Santa María de la Rivera, oběd v restauraci Casa de Toňo
15:00 návštěva Baziliky Panny Marie Guadalupské, na konci sraz u sochy Jana Pavla II.
16:00 přibližný čas ukončení prohlídky Baziliky a odjezd směr centrum města na Plaza Garibaldi
16:30 příjezd na Plaza Garibaldi, asi hodinový program může obsahovat posezení v restauraci
          s výhledem na náměstí u piva nebo margarity za zpěvu tzv. mariachis
18:00 společný odjezd do hotelu a ukončení společného programu

Pořádek musí být. Program je nabitý. Nestát, nelelkovat...

Teotihuacan - místo, kde se lidé stávají bohy, leží 50 km od Mexico City.

V mexických mýtech je popisován jako zvláštní, magické, posvátné místo skrývající mnohá tajemství. Byl náboženským centrem, kde se scházely desetitisíce lidí. Trosky posvátného města poprvé objevili Aztékové, kteří uvěřili, že je to rodiště bohů. Hlavní tepnu města pojmenovali Cesta mrtvých a stavby nazvali pyramidou Slunce a Měsíce.

Při vstupu do archeologické zóny jsme si koupili klobouky. Udělali jsme si radost a netušili, že na pyramidě bude foukat vítr a budeme mít strach, že nám uletí.

Opravdu je cesta nazvaná cesta mrtvých. Vedle pózujeme pod pepřovníkem.



Ochutnali jsme pepř, zpočátku byl báječný, pak trochu zhořknul. Strom je obrovský.

Nedočkavě jsme pospíchali k pyramidě slunce. Fotili jsme a fotili. Tenhle obrázek se mi povedl, za pyramidou slunce je pyramida měsíce.

Petr s mexickým průvodcem nám vyprávěli o historii. 

Ještě jsme si zapózovali a vyšli vstříc do schodů.

Cesta nebyla snadná, ale stálo to za to, nabírali jsme sluníčkovou energii.

Ještě  pozdrav z pyramidy a opatrně dolů.

Na cestě mrtvých směrem k pyramidě měsíce jsem si musela koupit suvenýr - ubrus nebo deka nebo šátek - nevím, ale je tam vyobrazený kalendář a má nádherné barvy.

Na pyramidu měsíce už jsme nešli, potřebovali jsme ještě zkouknout cestou k autobusu stánky se suvenýry.

Podle plánu jsme ve 13:30 přijeli do Mexico City a šli jsme na oběd do obchodního domu. S holkama jsme měly chuť projít si obchůdky, ale nebyl čas, nakupování nebylo v programu.

Zažili jsme zas jinou kulturu stravování a ochutnali další mexická jídla.

Vlevo POZOLE - polévkové hlavní jídlo - vepřový nebo kuřecí vývar, odpovídající maso, kukuřičná zrna ve stylu vlhkého popkornu, ledový salát, ředkvičky, cibule, oregano, samozřejmě se přidává i limetka. Na pravém horním obrázku jsou přísady do pozole, které si tam každý přidává podle své chuti. Vlevo dole je QUESADILLA - mexická placka, která se naplní sýrem, kuřecím masem, bramborami, houbami nebo chorizem a opéká se nebo smaží. Na posledním obrázku jsou TACOS - malá tortila zpravidla kukuřičná, ale může být i pšeničná, plněná sýrem, kuřecím, vepřovým, chorizem...

Pokračovali jsme autobusem podle programu a Petr nám vyprávěl, jak se 12.12.1531 zjevila Panna Marie indiánu Juanu Diegovi. Představila se mu jako "jeho matka" a požádala ho, aby vyřídil biskupovi, že má na tomto místě postavit kostel. Biskup ale Juanu Diegovi nevěřil a žádal důkaz. Juan Diego se pak opět sešel s Pannou Marií a ta ho poslala na vrcholek kopce natrhat růže, které uschoval pod svůj plášť. Poté když se dostavil před biskupa a svůj plášť rozevřel, objevil se na něm obraz Panny Marie Guadalupské. 

V roce 1945 byla Panna Maria Guadalupská prohlášena svatým stolcem patronkou a ochránkyní Ameriky.

Každý rok 12. prosince se na tomto místě schází tisíce poutníků z celé Ameriky, kteří Pannu Marii Guadalupskou oslavují. I když je 8. listopadu už je tady mnoho lidí. 

Tento obraz je nejznámější a nejuctívanější v Mexiku a celé Latinské Americe.

Po prohlídce tohoto kouzelného místa jsme se sešli u sochy Jana Pavla II.

Na Plaza Garibaldi jsme se usadili v příjemné hospodě. Kluci si objednali piva, my holky margaritu - jak jinak, když jsme v Mexiku. V hospodě zpíval a moderoval mexičan v kostýmu s maskou na hlavě. Petr nám objednal mariachis - partičku muzikantů, kteří jak jinak než za peníz, hráli "jen pro nás". Zážitek to byl báječný. Po jejich vystoupení následovalo vystoupení taneční a v jeho závěru si tanečnice přišla za Pájou pro taneček.

Plaza Garibaldi byla plná dalších hudebníků.

Tentokrát jsme nedodrželi program a do hotelu odjeli o 2 hodiny později. Ale zažili jsme úžasný den s partičkou úžasných lidí.

Dobrou noc!