A tak, když se ke mně doneslo, že Álenka s Jituškou tam jedou po práci na výlet, jsem se jim vnutila a chudinkám nezbylo nic jiného než mě vzít s sebou. Snad moc nelitovaly, že se zmínily, ale já byla najednou šťastná jako malá holka. Moje obětavá máma už čekala před Ikeou a jak nás viděla, běžela pro pracovníka s invalidním vozíkem, který pro mě přijel až k autu. Babička pak jela zpátky do Plzně a nám začalo korzování po obchoďáku. To nevadí, že jsem si koupila jen bílý modřenec a hyacint, holky mě dovezly večer domů k Pájovi a já měla úžasné odpoledne.
už vím, po kom! po mamince! :))
OdpovědětVymazat