Jo, jo, moštování.
Připomíná mi dětství. Nejprve k babičce na Šumavu, natřást v aleji ty nejšťavnatější jablka, naplnit přívěs za auto a co nejdříve do moštárny. Pamatuju, že jsem jezdila s tatínkem, vždycky tam byla fronta a já celou dobu pozorovala s otevřenou pusou ten proces, na jehož konci je úžasná dobrota.
Dobrota byla sváteční - společně jsme ochutnali a pak ji maminka nalila do lahví, použila sirné knoty - ještě teď jsem je doma našla, ale jak se používají už nevím a šup s moštem do sklepa a schovat na vánoce. A na tenhle "vánoční" mošt jsem se pokaždé těšila skoro stejně jako na dárky.
A teď jsem zpátky v dětství. Nasbírat jablíčka (přidala jsem i červenou řepu), umýt a šup do moštárny.
Moštárna už je připravená
Drtička jablka rozdrtí,
a lis vylisuje
tu úžasnou šťávičku
a z kýblu do lahví.
Sirné knoty nepoužívám, ale na vánoce schovávám v mrazáku.
A ještě doporučuji:
A ještě doporučuji:
rum zalít teplým moštem jako když děláme grog.
Říká se tomu zlomenina - proč asi?
Hani,
OdpovědětVymazattak to jsem si s chutí prohlédla. Moštovali jsme kdysi doma jen jednou. Asi se ale vyplatí odvézt jablíčka do moštárny (také kvůli úklidu). Ale kombinaci s řepou neznám.
Asi je to mňam
Hlavně je řepa zdravá na tu mizernou nemoc.
OdpovědětVymazatsice je to na nemoc, ale někdy se po tom láme noha? :))
OdpovědětVymazattu moštárnu jste pořídili domů????
Noha ne? Je to hrozně "pitné" a pak je člověk zlomený celý.
OdpovědětVymazatDoma máme kdeco, moštárnu ale ještě ne. Je to Pájova brigáda - už 17 let. Letos se zatím (bohužel) moštovala už 2x jen moje úroda.