Ve 4 ráno jsme odjížděli, nikdo se neopozdil, nikdo nezaspal. Netušili jsme, že pojedeme peklem do ráje. To, že Petr v autobusu upevňoval věci umístěné nad hlavami nás lehce zneklidňovalo, stejně jako informace v Petrově průvodci: "POZOR: celá cesta prochází poměrně komplikovaným horským terénem, téměř 4 hodiny pojedeme zatáčkami, pokud máte běžné problémy se závratěmi a nevolností při podobných cestách, doporučuji užití kinedrylu kolem 7. hodiny ráno při průjezdu městem Miahuatlán."
Podle plánu jsme v 8 ráno přijeli na snídani do San José Pacifico, místa, kam se jezdí za houbičkami, a to je také vidět všude kolem.
Snídaně byla báječná.
Stejně jako všechno kolem.
Tam, co je prstíček, právě jsme a míříme úplně dolů do Zipolite. Ráno jsme začali ve výšce 3200 metrů nad mořem a jedeme k moři.
Některým je špatně už tady.
I tady se dělají placky.
Suší se maso.
Šup, šup, nasedat a jedeme.
Kinedryl jsem naposledy pozřela v pěti letech a vůbec jsem nepředpokládala, že bych ho ještě někdy mohla potřebovat, ale po té klikatici z kopce bez krajnice jsem se tak strašně bála a bylo mně tak strašně špatně...
Tuhle dopravní značku jsem začala nenávidět,
stejně jako tyto.
Zastavili jsme na krátký odpočinek a tam bylo tolik krásy, že jsem zapomněla, jak moc špatně mi je.
Viděla jsem kokos
Najednou Luboš volal: "Hani, tady je kávovník."
"Jé, a tady kakaovník."
Musíme si zapózovat.
Hlava mi z té krásy přestala bolet a zas jsem se začala těšit, co nás čeká. Doma jsem si jen vygooglila, že Zipolite jí místo, kam jezdili květinové děti, že je to ráj na zemi tam nepsali.
A není to ráj jen proto, že máme úžasný pokojíček na pláži
s kuchyňkou.
Také proto, že jíme úžasná jídla rovnou na pláži.
Báječná agua con naranja con apio (voda s pomerančem a řapíkatým celerem)
I Pája uznal, že je škoda tady čas prospat a nařídil budíka na šestou.
Žádné komentáře:
Okomentovat