Ranní procházka po pláži je pro mě vrchol romantiky. Spojení východu slunce a nádherou tohoto místa mně vehnalo slzy do očí.
Všude vládne absolutní klid a pohoda. Všichni jsou milí a přátelští.
Měsíc v úplňku pomalu zachází.
Začalo mi být líto, že tady není Vašík a synovec Míša. Zejména ten by tady asi našel klid, který stále marně hledá.
Spokojení jsou tady nejen lidé.
A kokosů je kolem habakuk.
Po procházce byla úžasná snídaně, i když se Pája tváří poněkud kysele.
Fakt moje nohy šlapaly na písek v Zipolite.
Jo, jo, ale nejsme tady za povalováním, ale poznáním. Petr s řidičem Viktorem nás vyvezli na krokodýlí farmu. Už cestou z parkoviště jsme viděli ibišek. Do té doby jsem si myslela, že se jí ten, co mám doma na zahradě.
V termitišti si papoušek udělal hnízdo.
Nastoupili jsme na lodičky a pluli kolem mangrovníků, koukali po fauně a floře
a už jsme na místě
Najednou z nás byly děti v ZOO, rozněžnili jsme se nad každým zvířátkem
Mexičan nám přinesl papoušky na pomazlení
Gekonci pózovali
Srnečkové se nechali i krmit
Od srnečků ke krokodýlům, měli jsme pocit, že jsou stejně mírní jako srnečkové, ale Petr nás už zvýšeným hlasem upozorňoval, že vážně nejsou ochočení.
To jsem ráda, že to nebyla moje poslední fotka, ale je dobrá, co?
Pája byl podstatně opatrnější a moc se ke krokodýlům nepřibližoval.
A hlavně se těšil na pivo.
Já zas měla potřebu ochutnat kokos.
Byl výborný, když jsem vypila obsah, nechala jsem si ho rozseknout a vydlabat.
K vydlabanému kokosu přidali limetku a chilli-limetkové koření. Chutnalo to zajímavě, můj kokos byl měkký a vlastně ani nechutnal moc kokosově. Danuška měla tvrdý, chutnal kokosově, ale bylo to víc kousání. Pak nám Petr vysvětlil, že ten můj byl to pravé, Danušky byl přezrálý.
No nevím, ale klidně bych do toho šla znova.
Měl následovat výlet na Punta Cometa. Petr nás upozorňoval, že cesta bude fyzicky dost náročná. I přes jeho upozornění se hlásili všichni. "Fakt je hodně fyzicky náročná," opakoval. Někteří vzdali. Já už jsem chtěla vzdát také, ale Pája trval na svém. Punta Cometa je nejjižnější mys Severní Ameriky.
Chvilku jsme stoupali, když nám Petr řekl, že máme nejhorší část cesty za sebou.
Kecal!
Ale to jsme netušili. Spokojeně jsme pokračovali a fotili jsme nádherná panoramata.
Mys je nádherný. Připomíná mi krokodýlí hlavu.
Připadali jsme si jako v Cimrmanech: "Severní pól je dobyt."
Byli jsme lehce ufunění a říkali si, že to Petr s tou náročností přehnal.
Vydali jsme se na zpáteční cestu.
I když jsme nebyli nejstarší z naší devítičlenné skupinky odvážlivců, Pája sotva funěl jako poslední a já kousek před ním. Ostatní se nám najednou ztratili v dálce. Ale podařilo se nám je dojít. Přišli jsme na pláž, vyzuli boty a poslední část šli po pláži a kamenech podél moře.
Málem nás to zabilo. Pája se svalil na schody plážového baru a zachránilo ho jen pivo.
Skvělá piňacoláda vyléčila mě.
Pití nás postavilo na nohy a šli jsme na městskou hromadnou dopravu.
Á už jede.
Byl to úžasný zážitek, zejména pro řidiče Dopravních podniků města Plzně.
Trošku jsme si odpočinuli a všichni společně vyrazili na Playa del amor, abychom si mohli užít nádherný západ slunce.
Pláž byla plná krásných nahých chlapů.
Západ slunce byl nádherný
Cestou z Playa del amor jsme v sousedním plážovém baru společně povečeřeli a tak skončil zas další krásný den.
Žádné komentáře:
Okomentovat