Mexico - Den Chacahua

Přála jsem si, aby pobyt v Zipolite nikdy neskončil. Ráno jsme nešli za východem slunce po pláži, ale užili jsme si ho následovně. Na první fotce má Pája nad hlavou zapadající úplněk, na vedlejší vychází sluníčko. Vychlazené víno ještě před snídaní.

I snídaně byla báječná. Tentokrát jsem v mém oblíbeném nápoji vyměnila naranju za piňu, apio zůstalo. Ananasové bylo ještě báječnější.

Po snídani jsme se ještě prošli po pláži, došli k Loma meditación.

Cestou zpátky jsem sbírala mušle pro mé kreativní tvoření.

V 11 hodin jsme opustili nezapomenutelné místo, které bych si přála navštívit ještě někdy v životě. 

Cesta autobusem trvala necelé 4 hodiny. Během ní nás Petr opatrně připravoval na to, že jedeme k černouškům, že ubytování nebude úplně luxusní a bylo by dobré brát tuto etapu našeho putování jako úlet.

V Zapotalito nás už černouškové čekali s připravenými čluny. Nalodili jsme se do tří člunů a jeli lagunami. Cestou jsme fotili volavky, vločky, mangrovníky a u každého jsme projevovali obrovské nadšení. 

Plavba trvala necelou hodinku a byli jsme v Chacahua.

Petr nás usadil v restauraci, pomohl nám s výběrem jídla a během přípravy jídla nás postupně ubytovával. Když jsme přicházeli k našemu pokojíčku, vyběhla Danuška a říkala: "My ho tam máme." Ach jo. My ho tam asi neměli nebo jsme koukali tak opatrně, abychom neviděli.

Vzájemně jsme procházeli všechny pokoje, abychom zjistili, jak jednotlivé pokojíčky vypadají. Moskytiéry byly všude.

Večeři jsem tentokrát úplně nevychytala - krabí koktejl chutnal kečupem a koriandrem, Pája měl propečenou rybu, která chutnala moc dobře. Oblíbil si houpací síť - byla hned vedle stolu s jídlem a pivo jsem mu donášela do ruky - byl velmi spokojený.

Po večeři jsme šli s holkama prozkoumat ostrov. Všude byli černoši. Otroci z Afriky, kteří utekli do Mexica.

Konečně se setmělo, nalodili jsme se do 3 loděk, na posilněnou jsme dostali luxusní melcaz a vypluli pozorovat fosforeskující plankton. Vrátili jsme se rozjaření nejen planktonem a melcazem a pokračovali jsme do sousedního baru. Hrála hudba, chlapi si dali piva, my holky piňacoladu - místo brčka v ní byla zapíchnutá lžíce. Byla báječná, chutnala jako zmrzlina, i hustá byla jako zmrzlina - proto ta lžíce.

Ke stolu černoušků nesli pohár, ve kterém bylo zapíchnuté pivo a vypadalo to velmi zajímavě. Pája vyrazil za Petrem zjistit, co to je. Ani Petr nevěděl, ale hned to šel zjistit. "Chacahueňa, to musíme zkusit." Objednali jsme si. Skvělé, ochutnával celý stůl. Když si k nám přisedl Daniel, syn majitelky, pochlubil se, že nápoj vymyslel. Do Margarity zapíchnul Coronu. Jak pivo pozvolna přitékalo do koktejlu, postupně se měnila chuť. 

Objednávali jsme další a další a došlo i na tanec. Daniel, jeho krásná žena a sestry nás učili kroutit pánví a tančit jejich oblíbené tance. 

Bylo to milé a veselé, kolem jedné hodiny se nám podařilo odtančit do našich pokojíčků. Zachumlali jsme se do moskytiér, našli odvahu zhasnout a rychle jsme usnuli, abychom nepřemýšleli o tom, jaká fauna spí kolem nás.