Myška domácí

 

Tak tohle je naše Mourinka, původně se jmenovala Danča a byla pořízená, protože někde zbyla, taky pro radost mých rodičů, ale hlavně jako myšilov.
Můj synovec jí pak přejmenoval na Malá vtipná, rodiče na Mourinu a já jí říkám Pejsku, Kočičko, Mourinko, Tygříku, Holčičko, Miminko...
Původně byla zvyklá spát na seně, lovit myši a většinu času trávit venku.

A pak jsme jí dostali do péče my s Pájou.

Tohle je fotka pořízená právě teď. Sedí mi na klíně a já přes ní píšu na počítači.
Až jí přestane bavit sedět na mně, přeleze si do svého křesla v obýváku, do kterého nikoho nepustí.
Spinká zvečera se mnou v posteli, pak odejde na svůj gauč do svého pokoje a v noci, když je jí smutno přijde spát na mě.

Nedávno jsme s mými spolužáky udělali večírek na verandě a zatímco jsme si užívali, nastěhovala se k nám do kuchyně myška. Nijak jsem to nedramatizovala. Jednak mi to po lahvi vína přišlo spíš vtipné než jako nějaký problém a pak, vždyť máme přece myšilova.

Byla jsem přesvědčená, že Mourinka myšku dávno přinejmenším vyhnala. Až do doby, kdy jsem našla rozkousané obě mé kuchyňské zástěry.

Nasadili jsme 2 pastičky a za 2 hodinky bylo slyšet cvaknutí.