Karel

Vašík má kočičku - jmenuje se Karel.
A já se nemohla dočkat až si svou novou "vnučku" pomazlím.
V sobotu jsme si přivstali a v 7:07 odjížděli vláčkem do Prahy.

Vagón vypadal úplně stejně jako v dobách mých studií.

Vlak přijel včas a tak jsme před devátou hodinou už zvonili u Vašíka. Ale vnučka nikde...
Už jsem se začala bát, že jí neuvidím.
Pak se ozvalo tichounké zamňoukání. V troubě nebyla, v lednici také ne, ale v kredenci byla, chudinka, zavřená.

No, není sladká?

Ani se mi nechtělo odejít. 
Ale měli jsme s Pájíkem v plánu procházku v centru metropole.
Ťapkali jsme, navštívili různé obchůdky, poobědvali

ani kafíčko jsme nevynechali, rozloučili jsme se s Václavákem a spěchali na vlak.