Procházka zahradou

Moc ráda koukám na zahrádky ostatních blogerek. Někdy závidím, ale hlavně obdivuji, co všechno stihnete a co se vám podaří vypěstovat.

Vzala jsem foťák a šla na procházku zahradou, abych zjistila, co zbylo po velké vodě a po řádění plžáků.

Máme doma vlhko, nám to vadí, ale žampiónům vyhovuje.

Kejklířky jsou zatím stále krásné.

Kosatce
nemám moc ráda, kvetou moc krátce na to, jak dlouho "straší v zahradě".

Letos vykvetl jediný fialový a ostatní jsou žluté.

Pivoňky ráda mám.

Jakmile vykvetou, vzpomínám,

jak jsme jako malé holky chodily

se ségrou ve svátečních šatech

s proutěným košíčkem

plným pivoněk na BOŽÍ TĚLO. 

        Vrbina tečkovaná

                                                  Dlouho jsem nevěděla, jak se tahle žlutá kytička jmenuje.

 Maminka tomu říkala "žluté kytičky" a neustále mě podezírala, že je    nemám ráda a snažím se je zničit. 

Ale není to pravda, kvetou dlouho (na rozdíl od kosatců) a nepotřebují žádnou péči. A nechutnají plžákům. A navíc jsou chráněné.

Vorlíček

I v případě orlíčku jsem v podezření, že ho ničím. Ale také to není pravda. Nic po mně nechce a krásně kvete a roste a množí se...

Zvonečky

Není to nádhera?

Měsíček lékařský

Vloni jsem ho měla plnou zahradu žlutého i oranžového.

Letos jsem ho velmi zredukovala, i když ho miluju.

Pořád kvete. 

A na závěr tohle - netuším, kde jsem k tomu přišla ani co to je, ale moc se mi to líbí.