I když stále nesmím našlapovat na mou zlomeninu, vydali jsme se s Pájou na putovní zájezd do Holandska.
Nádhera!
Spaní v autobusu nebylo nejpohodlnější, ale dalo se vydržet a ráno jsme byli na místě.
První zastávka - přímořské městečko Volendam.
Malé domečky s výhledem na moře, tak
takhle bych si představovala stáří, sedět
před domem, háčkovat a koukat na
moře.
Pláž plná mušliček, spousta lodí a turistů.
Alkmaar - město sýrových trhů.
Nakoupili jsme zásoby sýrů pro obdarování všech blízkých a příbuzných, ochutnali rybičky...
... byli výborné.
Prošli jsme přilehlé uličky.
Zapózovali před nakládkou sýra
a nestihli Muzeum Beatles.
Zaanse Schans
je skanzen s nádhernými domečky,
větrnými mlýny,
větrem, sýrem
a dřeváky, kam se podíváš.
Takhle nás vyfotila japonská slečna.
Amsterdam
Pájík se posílil Becherovkou a vyrazili jsme.
Paní průvodkyně nás protáhla "veselou" uličkou plnou coffee shopů, vůně marjánky, červených luceren a spoře oděných žen vystavujících se ve výkladech svých komůrek. Při pohledu na protilehlý kostel jsem si vzpomněla na mého oblíbeného autora Johna Irvinga a jeho knihu Dokud Tě nenajdu.
Právě ve chvíli, kdy mi volal synek Venoušek, jsem byla ve svém živlu, protože jsme objevili květinový trh a já nevěděla, které cibulky si koupit dřív. Překonala jsem svou lakotu a koupila 100 tulipánů. Nejsem zas tak lakomá a těším se, že obdaruju "moje holky" v práci, Pájovu ségru a kdovíkoho ještě.
A ťapkali jsme dál, frajerka jsem si nevzala
berle a tak už mě bolela nejen nemocná,
ale i ta zdravá noha.
Naštěstí nás čekala plavba lodí po kanálech
s výkladem naší úžasné paní průvodkyně.
V tom nakloněném domě bych se bála bydlet.
Potkávali jsme ukotvené lodě, ve kterých bydleli lidi, sloužili jako muzea i restaurace, viděli jsme zajímavé domy, ve kterých žila rodina Anny Frankové, Rembrandt, katedrálu, kde se stal 30. dubna princ Willem Alexander králem Nizozemska po své mamince královně Beatrix. Míjeli jsme Muzeum filmu, obrovské zaoceánské lodě i zajímavé stavby.
Po projížďce jsme sice uťapkaní, ale v dobré náladě a plni očekávání vyjeli směrem k městečku Amersfoort, ve kterém jsme přespávali. Na postel a hlavně sprchu jsme se už moc těšili, ale vůbec nás nenapadlo, v jakém krásném hotelu budeme ubytovaní. Když jsme viděli tu nádhernou, voňavou, obrovskou koupelnu, vzali jsme foťák a všechno zdokumentovali.
Mám dvě koupelny, ale ani jedna není takhle krásná.
Sprcha je nádherná, měla jsem problém jak se pouští voda, ale dokázala jsem to. 
Výška matrací i postele naprosto odpovídala našim unaveným starým tělům.
I velikost televize odpovídala mému chatrnému zraku.
Než jsem se probudila, připravil Pájík kávičku a můj oblíbený ananasový džus.
V krásném městečku Utrecht jsme naložili další účastníky zájezdu, vyfotili kola a zas jen kola,
projeli těsně vedle Amterdamského letiště Schiphol 
a mířili kolem tulipánových polí do květinového parku Keukenhof.
Ach jo, ta lakota!!! Vstupné 15 euro.
Tohle nevyšlo, navíc mi už tak straně bolely nožičky, že jsme návštěvu parku odpískali.
Co teď? Autobus zavřený a 3 hodiny volna.
Proti parkovišti bylo nádherné tulipánové políčko plné fotografujících, asi také lakomých Japonců.
Je ten Pája ale šikovný fotograf.
Jo, jo, ještě nám zbývaly 2 hodiny, tak jsme vyrazili do přilehlého městečka Lisse.
Krásné čisťounké městečko a když jsme narazili na bleší trh, přestali jsme litovat parku Keukenhof.
Tenhle nádherný úlovek jsme tam nemohli nechat za žádnou cenu.
Nakoupili jsme další dárky pro naše blízké a tak nám to uteklo, že jsem na těch berličkách skoro utíkala k autobusu.
A jedeme směr Madurodam - miniaturní Holandsko u města Haag založené na počest mladého studentíka Georga Madura, který zemřel v koncentračním táboře. Starostkou tohoto městečka je bývalá královna Beatrix a vstupné 14 euro je věnováno na rozvoj léčby dětských nemocí.
Po mušličkovém chodníku jsme došli k autobusu a odjeli do naší poslední zastávky ve městě Deft s vyhlášenou fajánskou modrou keramikou a nádherným náměstíčkem.
Nakoupili jsme poslední dárky a v 19:30
sprintovali k autobusu.
V autobusu jsme si objednali víno, naservírovali slané pochutiny a s deštěm vyjeli směrem
k domovu.
Po vínečku jsme spinkali jako miminka a před osmou hodinou ranní jsme přistáli v naší zlaté Plzničce.
Kočička už nám běžela naproti, dali jsme si kávu a pokochali se dárečkama, které jsme přivezli.
Na odpolední projekci fotek jsme pozvali naše rodiče, popřáli maminkám ke Dni matek, načali Lambrusco a ochutnávali pravé holandské sýry.
... A tak skončil náš nádherný výlet příjemným odpoledním posezením.
