Šidleny

     Asi před rokem jsme společně s partou přátel vymysleli oslavu narozenin ve vinném sklípku na Moravě. V opilecké pýše se nám ten nápad zdál naprosto geniální a manžel oslavenkyně se ujal organizace týž večer, kdy zamluvil na víkend celý sklep. Bylo rozhodnuto!

     My ostatní jsme nevymýšleli žádné výmluvy, naopak začali přemýšlet o dárcích a způsobu dopravy. Přes původní nápad zapůjčení mikrobusu, se ukázalo praktičtější nechat cestu na každém z nás.

Pájík vymyslel hlavní dárek, já jsem vymyslela vedlejší dárek a doplňkový dárek jsme vymysleli a pořídili společně.

     V pátek ráno jsme pobalili věci, nezapomněli na sluneční brýle (slibované počasí bylo opravdu tropické) a vyrazili směr Morava.


    
     Měli jsme dostatek času a tak jsme si užívali i cestu, kochali jsme se nejprve v obchodním centru a pak krajinou v kolonách při třicetikilometrové rychlosti.

     Ve vesničce Dubňany jsme lehce zpanikařili, když jsme zjistili, že ani jeden z nás si nezapamatoval, kam to vlastně jedeme. Navíc přítel na telefonu právě v naší nouzi na telefonu nebyl.

        A jsme na místě.

     Někteří z účastníků zájezdu použili delší, zato horší cestu a jeli přes Rakousko. Ale nelitovali, dávali přednost smutečnímu průvodu kráčejícímu přes silnici k hřbitovu, dávali přednost projíždějícímu vlaku a projížděli několik rakouských objížděk. O to všechno jsme se my ošidili při cestě po české dálnici.

    

  Ať už přes Rakousko nebo Česko všichni jsme šťastně dojeli a v 19 hodin začala prohlídka sklepa s výkladem a samozřejmě i s ochutnávkou vín.

 

 

  

    

Já jsem začala odpadat už u třetího vzorku a při šestém ... ach jo!

Ostatní se dobře bavili.

Po více než dvanácti hodinách spánku jsem byla 
jako rybička a kochala jsem se pohledem z okna.

Část naší výpravy se vydala na prohlídku zámku v nedalekých Miloticích.

Prošli jsme si zámek, zámecký park

a spěchali zpátky na základnu hlídat, zda se prasátko na ohni správně otáčí.

Otáčelo se nádherně a my jsme se kolem čtrnácté hodiny ujali služby - hlídání selátka. 

Sluníčko zapadalo

a zapadalo

selátko bylo akorát a my jsme byli připravení gratulovat.

Prvním gratulantem byl samozřejmě manžel Dan.

Večírek neměl chybu. Teplý letní večer, dobré jídlo, plný sklep vína, milí lidé kolem, co víc si přát.

Vůbec se nám ráno nechtělo se rozloučit. A tak jsme si společně užívali a litovali, že nemůžeme zůstat i dál.

Vyzkoušeli jsme si jízdu na koloběžce

a pak už vážně přišlo loučení.

Nádherný víkend!!!