Křehký jablečný moučník

Jablka pomalu dochází, na moštování už to není, ale dostala jsem recept od kolegyně na moučník, který chutná víc než štrůdl.

Suroviny na těsto:

400 g hladké mouky

1        hera

1        prášek do pečiva

5 lžic cukru moučka

8 lžic mléka

Mouku smícháme s práškem do pečiva, přidáme změklý tuk, cukr, mléko a vypracujeme hladké těsto. Rozdělíme na dvě půlky, mezi které dáme náplň.

Náplň:

1kg       strouhaných jablek

2           vanilkové pudinky

1           vanilkový cukr

10 lžic  cukru krupice

Potřeme rozehřátým máslem, vejcem nebo mlékem. (Mlékem jsem nezkoušela, máslem nic moc a potřené vajíčkem je báječné).

Pečeme asi na 190° C, aby měl zlatavou kůrku.

Jak dlouho, nevím, ale když je zlatavá kůrka, tak je to vážně akorát.

Kašík

Dneska se nám narodil.

A odvezli jsme si ho domů.

Slunce ve skle

Na víkend jsem měla spoustu pracovních plánů - vycídit auto, vyklidit garáž, kolnu, sklep, vařit, prát, žehlit...

Pátek s akcí v SiKO byl v tahu a na sobotní odpoledne měl Pájík zcela jiné plány - vyhrál.

Na radnici zkouknout svatbu kamarádky,

na náměstí Václavské trhy, 

 copak mají nového v oblíbeném obchůdku?

 Před muzeem jsme počkali na trolejbus

a jedem na festival malých pivovarů.

Ochutnávkový pohárek máme z minulého ročníku,

letos hraje i skupina HIBAJ,

některé dětičky tančily.

Letos se představilo 62 pivovarů a bylo možné ochutnat 180 druhů piv.

Organizace byla úžasná, nechybělo ani mýtko na ochutnávkový pohárek,

jako tradičně se představila švejkovská muzika.

No, a na práci zbyla jen neděle. Uvařit, připravit jablka do moštárny, vyprat, pověsit, upéct bábovku - tentokrát s malinama

- se mi zas nepovedla - ach jo!

Při kontrole zahrádky jsem kromě konečně vykvetlé canny (pro křížovkářky dosny),

podzimně vybarvené hortenzie,

věrné kejklířky,

begónie,

a mé milé gazánie,

potkala i dva z našich devíti ježčích miminek.

Večer jsem usedla k počítači a hledala čím si udělat radost na eBay. Pro začátek jsem zkusila náušnice za necelý dolar.

Jestlipak dorazí?

SIKO

SiKO dnes otvíralo novou prodejnu kuchyní a koupelen a to skutečně ve velkém. A ještě se soutěží o kuchyni a koupelnu na klíč. Jen stačilo vyfotit stávající, vybrat si novou a vhodit obálku do osudí.

Program začal vystoupením Vladimíra Hrona už ve 3 hodiny odpoledne.

Toho má moc ráda babička.

Mně se líbila jízda na elektrické koloběžce.

Škoda, že si jí nemůžu nechat.

I Pájík vypadal na koloběžce spokojeně.

Po troše sportu přišla vhod klobáska

a pivko

Trapnomagie Richarda Nedvěda byla vtipná.

Petře Janů to slušelo a krásně zpívalo.

A pak už následovalo losování.

Vyhráli jiní.

Ale laserová, ohňová show, vystoupení akvabely, saxofonisty i ohňostroj stálo za to.

Koneckonců nějaké dárečky jsme si také přinesli.

Úterý v Praze

Poslední putování po Praze s Ploduskou se mi tak zalíbilo, že jsem nevydržela, požádala svého zaměstnavatele o dovolenou a vyrazila.

Setkání bylo naplánované ráno kolem půl deváté na I.P.Pavlova.

Já čekala u McDonalda, zatímco Pavlínka v kavárně naproti.

Vůbec nám to nezkazilo náladu. Naopak. Byl to pěkný začátek a tu kávu jsme si nakonec užily přece jen společně.

Honem do Pavlínky oblíbeného obchůdku, o kterém jsem vůbec nevěděla, že existuje. 

Ještě bylo zavřeno, ale dočkaly jsme se. 

A náležitě jsme si užívaly. 

Zaplnily jsme obě zkoušecí kabinky a dělaly před sebou módní přehlídky.

Naší pohodu občas rušil mobilní telefon.

Kromě tohoto úžasného obchůdku jsme ještě objevily outletový obchod DESIGUAL - mám dárek pro synka k svátku Václavů nebo třeba GATE.

Tramvají směrem k Václaváku.

Vystoupily jsme u GFŘ a já netušila, kolik je kolem "úžasných" obchůdků.

 Připadala jsem si v tomto outfitu naprosto úžasně, ten smutný výraz způsobila cenovka.

I čepice je nádherná...

a co rukavice...

Tento souboj jsem prohrála.

Konečně jsme došly na Václavák - Pavlínka tvrdila, že do KORUNY jsme vždycky chodily na jídlo (já vím, pamatuji dětství s rodiči - jahodový koktejl), ale DESIGUAL je DESIGUAL.

 Co OK - odpolední kávička?
I tu jsme stihly.

Pavlínku jsem vyprovodila na metro MUZEUM a najednou mně bylo smutno.
Pročpak jsme prošvihly těch 20 let???