Dojedly jsme zbytky jídla s minimem ušpiněného nádobí, pobalily a naložily kufříky do auta a tou kratší, zato lepší cestou, což bylo asi 500 metrů od farmy po asfaltce z kopce, jsme se vydaly na návštěvu k chlapcům.
Už nás očekávali.
Oba byli v našem věku.
Ten, co vypadal jako profesor angličtiny, nám ukázal starý časopis s obrázky Betty a rodiny v domě. "Tenhle obrázek, to je tady u kamen, tenhle, tak to je tady u okna," vysvětlil nám. Pak usedl k počítači a přestal se nám věnovat. Ten druhý, podstatně milejší a sdílnější, nám ukázal, kde je pokoj Betty, její matky, koupelna, kuchyně. "Dělejte si, co chcete," řekl a ulehl s počítačem venku do lehátka.
Opatrně jsme našlapovaly, se zatajeným dechem jsme nesměle nakukovaly do pokojů. Doprovázela nás jen jejich Gracy.
"Tak děkujeme."
"Nechcete vyfotit? Třeba v ložnici u Betty, u krbu? Pojďte, vyfotím vás," řekl ten milejší. A pak nás provedl a vyfotil v každém pokoji.
Ložnice Betty
Krb, kde se scházela celá rodina
Na terase před obývákem
Nová kuchyně, kterou stavěla Betty
Ložnice maminky Betty
Před původní kuchyní, kterou Betty nechala přestěhovat na opačnou stranu domu
Ještě pokochat pohledem a putujeme dál po stopách Betty
A to je konec Vashonské pohádky
:))
OdpovědětVymazatVy jste čísla!