Dům Betty

Věděly jsme, že dům, kde Betty bydlela je vidět z pobřeží a měl by být kousek pod naší farmou (a vida, jak jsem si jí hned přivlastnila). A tak jsme se po úžasné snídani vydaly ho najít.

Vzaly jsme to tou delší, zato horší cestou.

Nejprve několik kilometrů autem, potom pěšky lesem (lososové maliny, nejsou tak sladké jako maliny v mé zahrádce, ale jsou dobré),
 








pak po pobřeží, 

 po kamení,

 cestou, necestou,

ale našly jsme ho.

Byly jsme nadšené, ale s Dášou jsme naznaly, že jsme nevážily 10 000 kilometrů proto, abychom měly fotky z takovéhle dálky. Naše Američanky Martina a Lucie se pokoušely nám vysvětlit, že v Americe se na cizí pozemky neleze, ale my to nechtěly slyšet. A tak jsme se vydaly na návštěvu jen my dvě. Že tam bydlí dva muži jsme věděly. Jeden z nich nám přišel naproti. Nevítal nás nijak vlídně a naše řeči o cestě z Evropy jen proto, abychom viděly tento dům, ho moc nezajímaly. Ale po dohodě s partnerem nám řekl, ať přijdeme zítra v 10 dopoledne.

Chachá, Američanky, koukaly, jak jsme si to samy dokázaly vyřídit. My taky.