Cheescake

Miluju tvaroh, miluju cheescake a vlastně cokoli z tvarohu. K cheescaku přistupuju jako k něčemu, co je složité udělat. Když jsem viděla nedělní Herbář, dostala jsem odvahu. 

Mám co pilovat, ale je výborný!

Sušička

Přemýšlela jsem o ní dlouho. Celou loňskou zimu jsem vybírala, zvažovala, počítala až přišlo jaro a už jsem jí nepotřebovala. Letos jsem začala o něco dřív. Minulý víkend jsem googlovala jakou značku, jaký obchod, jaký typ. Nakonec zbyla značka jen jedna, typy dva a obchod taky jeden. I když neměli ani jeden z vybraných typů, zůstala jsem věrná značce AEG a koupila typ dostupný.
Po prvním sušení jsem se zamilovala. Nádhera! 

Malé postěžování si

Nevím, nevím. Jestli to zaměstnání zabere tolik času nebo jsem jen pomalá nebo snad líná?

Ale když pozoruju, co dokážou vyrobit, vypěstovat, uvařit, uháčkovat, uplést, ušít, upéct ostatní blogerky a ještě to stíhají nafotit a popsat na blogu, doma mají vzorný pořádek a kreativní výzdobu, dostávám mindrák a přemýšlím, kde dělám chybu.

Mám v hlavě několik věcí, které bych chtěla, ale..

1) Tak třeba bych měla dočíst knížku Co život dal a vzal. Jenže ke knížce se dostanu až večer v pelechu, bohužel mi spadnou víčka už při první stránce a do druhého dne zapomenu, co jsem četla a kde jsem skončila.

2) Potřebuju pilovat angličtinu. Co pilovat! Jsem na tom čím dál hůř. Sotva v pondělí večer udělám úkoly na úterní hodinu. V úterý koukám jako výr, a vůbec netuším o čem paní učitelka hovoří.

3) Chtěla jsem začít psát příhody ze života současného i ze "za mlada". Založila jsem si proto další blog. Napsala jsem dva články a konec. Vždycky mám plnou hlavu nápadů, když lelkuju cestou v tramvaji nebo ťapkám do práce. A když doma pustím počítač, nevím jak začít ani jak pokračovat.

4) Chtěla bych doháčkovat moje free crochet dílko. Jenže spojování jednotlivých motivků znamená rozložit na šablonu na stůl a opatrně vymýšlet, jestli bude lepší sešívat nebo sháčkovávat. A na to mám čas jen ve středu, kdy Pája nebývá doma. Jenže toho, že Pája nebývá doma využíváme s kamarádkami k řešení holčičích důležitostí při lahvince dobrého bílého vína. A když už konečně rozložím, přijde Karel a spokojeně na mém háčkovaném umění usne.
5) Chci začít háčkovat šperky. Jenže zatím stále hledám inspiraci na Pinterestu. A tam je tolik inspirace, že obdivuju večer co večer a ještě jsem nedokončila nic - jestli je výhoda, že už jsem začala, nevím. Možná to dopadne jako sbírka rozpletených svetrů.
6) Občas vařím něco, o co bych s s vámi ráda podělila, jenže nestíhám fotit. Nejprve nefotím, protože si vůbec nevzpomenu, potom to nejde, protože mám upatlané ruce a nakonec to sníme tak rychle, že si focení uvědomím až při posledním soustu.
7) Výzdoba - každý den se z práce těším domů, že se do toho pustím. Čekajíce na tramvaj vymýšlím věnečky, kytičky. Ve středu se to stalo - nikdo nepřišel a já tvořila a tvořila. Jen jsem se zase přesvědčila, že vážně nejsem tak manuálně zručná, jak bych chtěla být.
8) Chtěla bych začít šít.  Vždyť ty modely, co kupuju za nehorázné peníze, jsou tak jednoduché. Jenže nejprve bych musela přinést šicí stroj od babičky. Asi už jsem zapomněla, jakým směrem se tam dává člunek. A kam bych ten stroj ubytovala? O tom musím ještě chvíli přemýšlet.
9) Zahrada. Ach jo! V sobotu svítilo sluníčko a tak jsem otročila. Nakonec jsem měla i radost z dobře vykonané práce. Ale v neděli, kdy jsem měla pocit, že mám zánět těla jsem se začala těšit až sníh celou zahradu zakryje.

A tak to se mnou je den za dnem, měsíc za měsícem...
Čas utíká nějak strašně rychle.

Podzim

Nádherné období plné barev, které mám nejradši.

Také období, kdy mám narozky.

Dostávám dárky.  

Jezdím do Prahy a kupuju si dárky.

 

Nakupuju na farmářském trhu a začínám jíst zdravě.

Chodím do divadla.

Na kávu.

Háčkuju s Karlem.

Zvu si kominíky.

A konečně končí práce na zahradě a můžu si užívat teplo domova a ruční práce všeho druhu.

Adelaide

Butik Adelaide, kam mě zavedla Pavlínka se stal v mém životě zlomovým. Překonala jsem veškerou lakotu a koupila si do té doby nejdražší kousky oblečení. Od té doby už jsem skoro přestala být lakomá. Bohužel mám návštěvy tohoto butiku od  Pájíka zakázané. Když jsem včera ráno šla Vodičkovou ulicí a potkala paní celou Adelaidovou, přišlo mi to jako znamení, že bych měla. Ano, byla to paní prodavačka a i když ještě neměla ani otevřeno, oblékala mě téměř do všech modelů, které mají. Nešlo odolat.

O zvířátkách a zvířatech

Už jsem jednou zmiňovala, že kromě osmáka degu, jsem si nikdy žádné zvířátko nepořídila. 

Dětství jsem prožívala na školním statku, kde byly dva obrovské kravíny, jeden prasečák. Na našem dvorku pobíhalo hejno slepic, kohout, prase Petr, býčci Radek a Tomáš a v králíkárně spousta českých strakáčů. Samá užitečná zvířena. I po přestěhování se „do civilizace“ v mých deseti letech, rodiče farmaření neopustili. Malinký dvoreček slepicím kompenzovali pastvou na trávníku na ulici. Na býčky už nebylo místo a tak je nahradili brojleři, kachny, husy, prasátka. Pejsek i kočička byli zařazení v kategorii neužiteční a tudíž nepotřební.

O to víc mě překvapilo, že po odstěhování mojí sestry a brzy i mém, se najednou objevil kocourek Mourek, po něm další Mourek a další a nakonec kočička Mourinka. Koloběhem života jsem se k Mourince přistěhovala já a najednou přibyl Karel. Aby toho nebylo málo, vstoupily do našeho zvířecího života dvě pejsky Jessie a Cindy.

V pátek přijel synek s kamarádkou a Čendou.

Čenda je pejsek podivuhodné rasy připomínající jezevčíka s papilonskýma ušima. Děti povečeřely a vyrazily do světa. Čenda plakal. Zkoušela jsem psí bonbónky. Marně. Vzala jsem ho do náruče a chovala na miminko. Olízal mi nos a spokojeně usnul.
Karel nebyl psí návštěvou nadšený a Mourinka byla silně znepokojená. Chvíli to vypadalo, že se díky společnému nepříteli skamarádí. V sobotu už jsem si připadala jako zkušený chovatel. 
V neděli mi bylo líto, že Čenda odjíždí.

Letní shrnutí

Skončila nejen dovolená, ale i prázdniny a všechno se zas vrátilo do normálního provozu. Nemyslím, že by nebylo o čem psát, ale nějak chyběla správná myšlenka.
Zahradničila jsem:

 

A moje zlaté kočičky:

Proběhlo vinobraní a po loňské zkušenosti jsem vyráběla marmeládu vínovku.

Nelením ani v háčkování: