Malé postěžování si

Nevím, nevím. Jestli to zaměstnání zabere tolik času nebo jsem jen pomalá nebo snad líná?

Ale když pozoruju, co dokážou vyrobit, vypěstovat, uvařit, uháčkovat, uplést, ušít, upéct ostatní blogerky a ještě to stíhají nafotit a popsat na blogu, doma mají vzorný pořádek a kreativní výzdobu, dostávám mindrák a přemýšlím, kde dělám chybu.

Mám v hlavě několik věcí, které bych chtěla, ale..

1) Tak třeba bych měla dočíst knížku Co život dal a vzal. Jenže ke knížce se dostanu až večer v pelechu, bohužel mi spadnou víčka už při první stránce a do druhého dne zapomenu, co jsem četla a kde jsem skončila.

2) Potřebuju pilovat angličtinu. Co pilovat! Jsem na tom čím dál hůř. Sotva v pondělí večer udělám úkoly na úterní hodinu. V úterý koukám jako výr, a vůbec netuším o čem paní učitelka hovoří.

3) Chtěla jsem začít psát příhody ze života současného i ze "za mlada". Založila jsem si proto další blog. Napsala jsem dva články a konec. Vždycky mám plnou hlavu nápadů, když lelkuju cestou v tramvaji nebo ťapkám do práce. A když doma pustím počítač, nevím jak začít ani jak pokračovat.

4) Chtěla bych doháčkovat moje free crochet dílko. Jenže spojování jednotlivých motivků znamená rozložit na šablonu na stůl a opatrně vymýšlet, jestli bude lepší sešívat nebo sháčkovávat. A na to mám čas jen ve středu, kdy Pája nebývá doma. Jenže toho, že Pája nebývá doma využíváme s kamarádkami k řešení holčičích důležitostí při lahvince dobrého bílého vína. A když už konečně rozložím, přijde Karel a spokojeně na mém háčkovaném umění usne.
5) Chci začít háčkovat šperky. Jenže zatím stále hledám inspiraci na Pinterestu. A tam je tolik inspirace, že obdivuju večer co večer a ještě jsem nedokončila nic - jestli je výhoda, že už jsem začala, nevím. Možná to dopadne jako sbírka rozpletených svetrů.
6) Občas vařím něco, o co bych s s vámi ráda podělila, jenže nestíhám fotit. Nejprve nefotím, protože si vůbec nevzpomenu, potom to nejde, protože mám upatlané ruce a nakonec to sníme tak rychle, že si focení uvědomím až při posledním soustu.
7) Výzdoba - každý den se z práce těším domů, že se do toho pustím. Čekajíce na tramvaj vymýšlím věnečky, kytičky. Ve středu se to stalo - nikdo nepřišel a já tvořila a tvořila. Jen jsem se zase přesvědčila, že vážně nejsem tak manuálně zručná, jak bych chtěla být.
8) Chtěla bych začít šít.  Vždyť ty modely, co kupuju za nehorázné peníze, jsou tak jednoduché. Jenže nejprve bych musela přinést šicí stroj od babičky. Asi už jsem zapomněla, jakým směrem se tam dává člunek. A kam bych ten stroj ubytovala? O tom musím ještě chvíli přemýšlet.
9) Zahrada. Ach jo! V sobotu svítilo sluníčko a tak jsem otročila. Nakonec jsem měla i radost z dobře vykonané práce. Ale v neděli, kdy jsem měla pocit, že mám zánět těla jsem se začala těšit až sníh celou zahradu zakryje.

A tak to se mnou je den za dnem, měsíc za měsícem...
Čas utíká nějak strašně rychle.