S partičkou spolužáků ze střední školy se celkem často a rádi scházíme.
Probíráme život, práci, děti, nemoci, vzpomínáme, jíme a pijeme. Naše další
spolužačka je umělkyně a bydlí v Praze. V tisku jsme se dočetli, že
v těchto dnech vystavuje svá díla v Colloredo-Mansfeldském paláci.
Naznali jsme, že je ta správná doba, prohlédnout si výstavu i s výkladem naší kamarádky.
Nemeškali jsme dlouho. Po několika společných e-mailech
byl jasný termín i způsob dopravy.
A tak jsme se v sobotu ráno sešly na nádraží před sochou slévače a vyrazily do matičky Prahy.
Na hlaváku už nás očekávala Štěpánka a my lehce posilněné
rumem, jsme požadovaly restauraci s nějakým jídlem. Mířily jsme (zatím 6 holek) směrem
k místu konání výstavy a na Staromáku se k nám přidal jediný chlap
naší výpravy.
V restauraci http://cafekampus.cz/ jsme si dali vošouch
(pro ty, co nejsou z Plzně, bramborák) a na společný přípitek nějaký
luxusní rum (no, luxusní, nevím, já jsem ho nedokázala vypít). Někteří skončili
u rumu, některé u vína, ale všem nám bylo velmi hezky a vůbec nás nenapadlo,
jak utíká čas a že výstava v 18 hodin končí.
Stihli jsme to. Štěpka nám
vyprávěla o svém umění a o svém životě.
Po výstavě jsme procházkou přes Karlův most došli na
Kampu, vlastně už jenom došly, protože Milan se zodpovědně od nás odpojil, do
Mlýnské kavárny.
Seděly, mlely a pily, nekoukaly na hodiny a pak jsme utíkaly na poslední
vlak. Naštěstí měl zpoždění.
Jako za mlada! :)
OdpovědětVymazat