Příběh meruňky

Byl jednou jeden strom, který rostl a rostl a plodil spousty výborných sladkých meruněk. Jak tak rostl, stále více stínil dům, do kterého už nešlo žádné slunce. 

Všichni uvnitř chřadli a tak zavolali Dr. Voštěpa.

Do domu najednou mohlo sluníčko a lidi přestali chřadnout.

Ale začal chřadnout strom.

Dr. Voštěp asi udělal někde chybu.

A dneska se to stalo.

 Karel je nešťastná. Moc ráda po ní šplhala.

A po práci kávička.

Zvířátka

Ve svém životě jsem si pořídila osmáka degu - vlastně jsem ho dala Vašíkovi k vánocům, když mu bylo asi 11 let.

Pořídit si pejska mě několikrát napadlo, ale synek neprojevil žádné nadšení, spíš naopak. 

O kočičce jsem ani neuvažovala.
A najednou tohle:

 

23

K narozeninám jsem vybavila mého chlapečka do světa businessu.

Zahrádka

To máte...
... zaměstnání, uklízení, praní, žehlení, vytírání, plení, sklízení úrody, zavařování, vaření, pečení...
... na háčkování skoro nezbývá čas...
... na blogování taky ne...
Ach jo!

Páníček oslavil životní jubileum a děti nám přišly oznámit radostnou novinku.

A troška z mojí zahrádky. 

rukola, tymián, stévie, šťovík, máta, oregáno, meduňka

ostropestřec mariánský, třezalka tečkovaná

mařinka vonná, majoránka

ostropestřec

slézová růže

levandule

šalvěj lékařská

višničky, minulý rok bylo jen na jednu bublaninu, letos to vypadá na tři

angrešt začíná dozrávat

Další člen domácnosti

Je pravda, že poslední dobou myla okna v celém domě babička, ale tak nějak mám pocit, že se to nesluší. Když kolegyně v práci naznala, že už přes okna není vidět, přinesla vysavač. Během chvíle jsme měli umytá okna v celém oddělení. Rozhodovala jsem mezi Leifheitem a Kärcherem. Jako na potvoru nebyl nikde ani ten ani ten. 
... a najednou v Globusu akce. Nemeškala jsem ani chvilku a hned vyrazila.

Mám ho, hurá! 

Mezi náma dobrý

Když jsme v únoru koupili vouchery do divadla a odložili jsme návštěvu Prahy "až bude tepleji", netušili jsme, že si vybereme nejtropičtější víkend tohoto roku. Do divadla jsme přišli včas, abychom stihli kávičku.

Představení jsem sledovala velmi pozorně, to že někteří odcházeli mě nezneklidňovalo a stále jsem napjatě čekala, kdy pochopím, o čem to vlastně je. Nepochopila! Ale naše výprava naznala, že kulturní zážitek by chtěl zapít něčím dobrým. Byl krásný teplý večer a nás to táhlo na náplavku. Tam to žije. Spousta mladých lidí sedících, pijících, kouřících, tančících, ale všichni vypadali šťastně a spokojeně.

Zatímco naši chlapi cestou zastavovali na pivo, my holky jsme dali přednost zmrzlině. Levandulová! 
Vážně vynikající.

Zastávku v kavárně Nové scény jsme si již tradičně nemohli odpustit. 
I tady to žilo. 

Sobotní ráno jsme zahájili výbornou kávičkou a moučníčkem a mířili zas na náplavku a do té úžasné zmrzlinárny.

Tentokrát neodolali ani chlapci.
Tak na vysvětlenou: bazalková, mrkvová, limetková a jahůdková. Vzájemně jsme ochutnávali a nedokázali vyhodnotit, která z nich je nejúžasnější.

Po několika zastávkách "na jedno" jsme doťapkali na Vyšehrad.
Ve stínu náhrobků a stromů nám při hledání hrobů známých osobností bylo příjemně. 
Kochala jsem se pohledem z vyhlídky na Vltavu, přemýšlela, odkud skočil Šemík a ani jsem si nevšimla, že vedle mě najednou stojí Vašík s Aničkou. Náhodou nás tam potkal a ta náhoda byla moc milá. 

Podle plánu jsme pokračovali směr botel Vodník, kde jsme měli rezervaci. Asi bylo na tatarák moc horko, ale byl výborný a nikdo z nás nedopadl jako Vašík po vodě v Dejvicích.
Už jsme měli naťapkáno 16 kilometrů a tak jsme poslední úsek z Národní na Husineckou jeli tramvají.
Večírek jsme uzavřeli lahvinkou dobrého vína.

V neděli jsem Vašíkovi vyžehlila košile, poklidili a vyrazili k domovu.

Cestu jsme si zpestřili návštěvou IKEA, prohlídkou a nákupem nezbytně nutných zbytečností, obědem a samozřejmě kávičkou.



Úplně bych zapomněla na keškování. Povedl se nejeden úlovek.


A je po výletě.
Doma na nás čekala kočička i babička, které jsme při kávě vyprávěli, jak moc hezky jsme se měli.

Výlet

Nestává se to často, většinou trávíme víkendy doma, na zahradě, v lepším případě v Praze, ale výlet?

Navíc s partičkou cyklonadšenců.

Kola se nám nevešla do auta, zabalili jsme tedy mnohem skladnější hůlky.


Nijak jsme za sportem nepospíchali!
Chtěli jsme se cestou zastavit ve Strakonicích, ale netrefili jsme odbočku.
Změnili jsme plán a jeli do Třeboně.

Právě probíhal festival ANIFILM.
Potkávali jsme zajímavé intelektuály. Třeba
Pavla Lišku, Tomáše Měcháčka a Báru Polákovou.
Jedli jsme ryby.


V nádherném butičku měli kromě úžasných oblečků i kočárek, který jsem měla na panenky jako malá holka. I když jsem tenkrát záviděla všem kamarádkám vysoké štíhlé kočárky, teď je mi líto, že už je pryč.


Bylo nám dobře, ale museli jsme pokračovat za kamarády cyklisty do nedalekých Novosedel nad Nežárkou.
Právě se vrátili z tůry - prý ujeli jen 49 kilometrů. 

 Pokoj nebyl špatný. 

Po snídani cyklisti vymýšleli trasu. My měli jasno. Zámek Červená Lhota.

Pohádka, najednou jsem viděla plout na lodičce Ladislava Peška jako krále ve Zlatovlásce.
Na zámku jsme vyfasovali pantofle a při klouzání jsme vzpomínali na dětství. Jo, jo, už jsme čtyři. Dva z cyklistů zjistili, že se v autě sedí o něco pohodlněji než na kole.

Nemohli jsme se toho romantického zámečku nabažit.

Abychom udělaly radost klukům, jeli jsme do leteckého muzea v Deštné a předstíraly, že nás to zajímá.

Jindřichův Hradec - nejprve oběd. 
Jak jinak - ryby, ale výborné!









Pak procházka. 

Trochu romantiky.





















Na závěr kávička s dortíčkem. 
Není to pohoda?


Jako na potvoru večer začalo pršet a my nemohli jít proběhnout hůlky.







Déšť ovšem nebránil závěrečnému večírku.













Ráno jsme pobalili. 
Někteří měli to balení malinko složitější.







Cestou jsme navštívili Písek.

 


Právě probíhal caniscross - nikdy jsem o tomto sportu ani neslyšela.



Nakoukli jsme i do vyhlášené krčmy.

Ještě pár fotek a jedeme domů.