Port Townsend

Do malebného přístavního městečka Port Townsend jezdívala Betty v době, kdy žila na nedaleké farmě. A tak je více než jasné, že jsme se musely jet i my.
Možná tady byl i Jára Cimrman.

Ubytovaly jsme se a vyrazily na procházku.

  

Původní plán byl si v Port Townsend odpočinout. A tak jsme využily hotelový bazén a výřivku a lebedily jsme si. 

 Večer jsem si vyfotila hotel, který mně připomínal americké filmy.

Po příjemné koupeli se spalo nádherně. 
A zas balit kufr a jedeme.

Nádhernou krajinou,

vpravo nebo vlevo?

nabrat sílu z redwood

nalodit na trajekt

a plujeme směr Edmonds.

A protože jsem slíbila čtenářce mojí nejvěrnější, že ještě neskončím, tak brzy přijde pokračování s názvem: Zpátky v Seattlu.

Egg and I

Najely jsme na trajekt a pokračovaly v našem putování na poloostrov Olympic.

V Chimacum Valley žila Betty na slepičí farmě s prvním manželem Robertem Eugenem Hessketem, což popisuje v knize Vejce a já.

 

Z původní farmy zbyl jen malý slepičí kurník. Našly jsme ho, i  když jsme zas vnikly na cizí území.

Možná s tím autem jezdila Betty.

Návštěva u Betty

Druhé ráno na farmě bylo bez Lucie, takže i bez opulentní snídaně.
Dojedly jsme zbytky jídla s minimem ušpiněného nádobí, pobalily a naložily kufříky do auta a tou kratší, zato lepší cestou, což bylo asi 500 metrů od farmy po asfaltce z kopce, jsme se vydaly na návštěvu k chlapcům. 
Už nás očekávali.
Oba byli v našem věku. 
Ten, co vypadal jako profesor angličtiny, nám ukázal starý časopis s obrázky Betty a rodiny v domě. "Tenhle obrázek, to je tady u kamen, tenhle, tak to je tady u okna," vysvětlil nám. Pak usedl k počítači a přestal se nám věnovat. Ten druhý, podstatně milejší a sdílnější, nám ukázal, kde je pokoj Betty, její matky, koupelna, kuchyně. "Dělejte si, co chcete," řekl a ulehl s počítačem venku do lehátka.
Opatrně jsme našlapovaly, se zatajeným dechem jsme nesměle nakukovaly do pokojů. Doprovázela nás jen jejich Gracy.
"Tak děkujeme." 
"Nechcete vyfotit? Třeba v ložnici u Betty, u krbu? Pojďte, vyfotím vás," řekl ten milejší. A pak nás provedl a vyfotil v každém pokoji.

Ložnice Betty

Krb, kde se scházela celá rodina 

Na terase před obývákem

 Nová kuchyně, kterou stavěla Betty

 Ložnice maminky Betty

 Před původní kuchyní, kterou Betty nechala přestěhovat na opačnou stranu domu

Ještě pokochat pohledem a putujeme dál po stopách Betty

A to je konec Vashonské pohádky

Dům Betty

Věděly jsme, že dům, kde Betty bydlela je vidět z pobřeží a měl by být kousek pod naší farmou (a vida, jak jsem si jí hned přivlastnila). A tak jsme se po úžasné snídani vydaly ho najít.

Vzaly jsme to tou delší, zato horší cestou.

Nejprve několik kilometrů autem, potom pěšky lesem (lososové maliny, nejsou tak sladké jako maliny v mé zahrádce, ale jsou dobré),
 








pak po pobřeží, 

 po kamení,

 cestou, necestou,

ale našly jsme ho.

Byly jsme nadšené, ale s Dášou jsme naznaly, že jsme nevážily 10 000 kilometrů proto, abychom měly fotky z takovéhle dálky. Naše Američanky Martina a Lucie se pokoušely nám vysvětlit, že v Americe se na cizí pozemky neleze, ale my to nechtěly slyšet. A tak jsme se vydaly na návštěvu jen my dvě. Že tam bydlí dva muži jsme věděly. Jeden z nich nám přišel naproti. Nevítal nás nijak vlídně a naše řeči o cestě z Evropy jen proto, abychom viděly tento dům, ho moc nezajímaly. Ale po dohodě s partnerem nám řekl, ať přijdeme zítra v 10 dopoledne.

Chachá, Američanky, koukaly, jak jsme si to samy dokázaly vyřídit. My taky.

Snídaně na farmě

Aby pohádka byla dokonalá, Lucie ráno potichu vstala a než jsme se probudily, byla na stole připravená snídaně.

Cesta do pohádky

Po třech úžasných dnech strávených v nádherném starobylém hotelu v Čínské čtvrti v Seattlu jsme si  půjčily auto a vydaly jsme se trajektem na ostrov Vashon.

Na Vashon se Betty přestěhovala s Ankou a Jankou a druhým manželem Donaldem MacDonaldem. Tady začala psát své knihy a založila farmu se čtyřmi tisíci slepicemi. 

A my jsme měly to štěstí užívat si na této farmě tři dny a dvě noci. 

Na vratech stodoly jsme našly vzkaz.

Podle návodu jsme šly do cottage vlevo... 

 ... a přišly jsme do pohádky... 

 Tenhle pokojíček byl Dáši a Martiny.

A v tomhle jsem se ubytovala já a Lucie. 

V chodbě byla knihovna plná knih o bydlení, zahradničení.

A koupelna

 - čekaly na nás bílé župánky, bílé ručníky, krémíčky, šampónky, sprcha, vana. 

Co víc si na holčičím výletě můžeme přát.

Nedalo se odolat a večer jsme si napustily vanu, zapálily svíčku, nalily šampíčko a zažívaly neuvěřitelnou pohodu.

 V kuchyni bylo všechno, co jsme potřebovaly.

Nakouknutí do stodoly 

A pak jsme vešly na verandu a usmál se na nás Mount Rainier.

Nevěřily jsme svým očím, 

nevěřily jsme, že nejsme v pohádce.

Opatrně jsme našlapovaly, fotily jsme každý kousek té nádherné zahrady plné kvetoucích květin a rostlin.

 Nemohly jsme se vynadívat na tu okouzlující horu. 

 A pochopila jsem, že na tomhle neuvěřitelném místě se knihy psát musí.