Soutache

Zatím mě sutaškování pořád moc baví. 

A moje další radost, které jsem věrná už několik let.

Ke krémíčku, který mi dala kamarádka, jsem dnes dostala od Páji další parfémek.

Prodaná nevěsta

Minulý týden Národní divadlo, teď malá scéna oblastního divadla v Příbrami. Cesta byla dlouhá, klikatá, zasněžená, kluzká. Divadlo ušmudlané a zanedbané. Ale představení roztomilé, hezké a příjemné.

Surgery

Dlouho jsme se s Pájíkem přemlouvali, že to uděláme. 

Konečně jsme se odhodlali a nechali si odstranit lipomy.

A teď se vzájemně ošetřujeme.

Ale náladu máme stále veselou a užíváme si zasněženou krajinu i cestou z nemocnice.

U vošaha

Sejdeme se u vošaha. 

Stejně jako se v Praze scházíme u koně, u nás v Plzni u vošaha. 

Věřící i nevěřící, všichni si od malička chodíme sáhnout na andělíčka a přát splnění tajných přání.

Letos před vánoci někdo jednoho z andělíčků oblékl.

A během tohoto víkendu jsou oblečení všichni.

Národní divadlo

Po náročném sobotním výletu jsme v neděli s kamarádkou vyrazily do Národního divadla. Vlastně tak trochu náhodou. V pátek večer mně nabídla, abych jela s ní, protože jí odpadl parťák. Ani jsem nevěděla na co jedeme. O to víc jsem byla překvapená, jak moc krásné představení jsem viděla.

Jak jsme jeli na výlet

S partičkou spolužáků ze střední  školy se celkem často a rádi scházíme. Probíráme život, práci, děti, nemoci, vzpomínáme, jíme a pijeme. Naše další spolužačka je umělkyně a bydlí v Praze. V tisku jsme se dočetli, že v těchto dnech vystavuje svá díla v Colloredo-Mansfeldském paláci.

Naznali jsme, že je ta správná doba, prohlédnout si výstavu i s výkladem naší kamarádky.

Nemeškali jsme dlouho. Po několika společných e-mailech byl jasný termín i způsob dopravy.

A tak jsme se v sobotu ráno sešly na nádraží před sochou slévače a vyrazily do matičky Prahy.

Nechyběl rum ani dobrá nálada a cesta nám uběhla velmi rychle.

Na hlaváku už nás očekávala Štěpánka a my lehce posilněné rumem, jsme požadovaly restauraci s nějakým jídlem.  Mířily jsme (zatím 6 holek) směrem k místu konání výstavy a na Staromáku se k nám přidal jediný chlap naší výpravy.

V restauraci  http://cafekampus.cz/ jsme si dali vošouch (pro ty, co nejsou z Plzně, bramborák) a na společný přípitek nějaký luxusní rum (no, luxusní, nevím, já jsem ho nedokázala vypít). Někteří skončili u rumu, některé u vína, ale všem nám bylo velmi hezky a vůbec nás nenapadlo, jak utíká čas a že výstava v 18 hodin končí. 

  

Stihli jsme to. Štěpka nám vyprávěla o svém umění a o svém životě.

Po výstavě jsme procházkou přes Karlův most došli na Kampu, vlastně už jenom došly, protože Milan se zodpovědně od nás odpojil, do Mlýnské kavárny.

Seděly, mlely a pily, nekoukaly na hodiny a pak jsme utíkaly na poslední vlak. Naštěstí měl zpoždění.