Blíží se jaro?

Zahleděla jsem se do pinterestu. Jsou tam úžasné věci, které neberou konce. Prohlížím, vybírám modely, které musím nutně vyrobit, pinuju na Pulečkovu nástěnku, kochám se, beru do ruky háček a hned zkouším.

Zas jsem zkusila, jestli už nejsem trochu šikovnější na FIMOVÁNÍ, ale ukázalo se, že nejsem. Mají to být knoflíky na pletený kabát - co nevidět bude dokončený. 

Sluníčkový den nás vyzval k prvnímu letošnímu pečbuřtování.

Užíváme si život.

Návštěvy můžou všechno, třeba i spát na stole.

Že budu péct chleba, dusit šunku, zahradničit, háčkovat ....
... to jsem si o sobě nikdy ani nepomyslela. 
Ale každá etapa života něco odnese a něco nového přinese - kromě vrásek, artrózy, kil, brýlí.
Šunkovar jsem si nepřála, ale děti mně ho daly k narozeninám a marné bylo vymlouvání, že nemám pragandu. Koupily mi jí. Pak už se jen dožadovaly šunky. První pokus byl z kuřecích prsou. Ta se snědla tak rychle, že jsem jí nestihla ani vyfotit. Byla vážně moc dobrá, dostala jsem elán a naložila vepřovou. Kilo vepřové kýty - zrovna byla v akci, lžička pragandy, 2 lžičky soli, deci vody, lžička medu nebo cukru. Dvacet minut promíchávat a naložit do šunkovaru na 48 hodin. Za dva dny při 80 stupních 120 minut vařit a je to.

K domácí šunce patří domácí chleba - jak jinak.

K obědu domácí flíčky s doma uzeným masem a perník z domácí pekárny.

Asi se ze mě stal domácí typ. 

K dotvoření té pravé jak jinak než domácí atmosféry jsme si pořídili konvičku s ohříváčkem na čajovou svíčku.

Asi bude pravda, že velkej zadek je základ rodinného štěstí.

Já jsem šťastná!!!