čtvrtek 21. srpna 2014

Rozpletené svetry



Ruční práce jsem měla ráda už jako malá holka. Nejprve jsem pletla, háčkovala a šila pro panenky a v páté třídě jsem upletla první svetr pro sebe - téčko - skvělý model pro začátečníky.
Vzpomínám, jak jsme pletly ve škole pod lavicí, při klábosení na koleji, pak na miminko...
... a skončila mateřská dovolená, začal kolotoč - práce, školka, škola, hudebka, kroužky... a po pletení zbyla jen obrovská krabice nadepsaná ROZPLETENÉ SVETRY. 
Čas od času se pokochám a přemýšlím, co bych ráda dodělala a do čeho už bych se nikdy ani nevešla.

Vzor mě zaujal v nějakém plátku, ale brzy jsem zjistila, že je moc náročný.


Zkusila jsem tedy něco jednoduššího.

Jednoduché to je, ale ne hezké, co kdybych vytvořila nějaký vlastní abstraktní vzor.
Ani tohle mi neuspokojilo.
Zanevřela jsem na mohér a zkusila bavlněnou přízi.
Konečně jsem byla spokojená - chyběl už jen jeden rukáv, když jsem v TINĚ našla tenhle model.

To musím mít, bylo léto a já se těšila, jak mi bude slušet. Činila jsem se - uložila miminko a celé večery háčkovala.
Nestihla jsem to.
Začal podzim a k tomu se hodí khaki barva - přední, zadní díl hotový, rukávy budou za chvilku...
... nebudou, ani dneska nejsou.
Začala zima a k té se zas hodí společenská černá.  
Tady už došlo i k sešití předního a zadního dílu, ale zas ty prokleté rukávy.
Přišlo další léto a našla jsem návod konečně na to pravé. Hlavně bez rukávů.
Trošku jsem se obávala výšivek, ale pletla jsem jako o život. Dokonce se mi na několikátý pokus povedl i lem kolem krku.
Jen jsem ještě nedokončila lem okolo rukávů.
Jo, jo, jsem stále stejná. 
V zimě jsem začala úžasný projekt - originální kabát - dala jsem si záležet, aby barvičky pasovaly k mým oblíbeným botám.
 Oba přední díly, zadní díl ze tří částí,
ale ty rukávy, ach jo.
Doufám, že se mi botičky nezničí dřív než dokompletuju kabát.

pátek 15. srpna 2014

Vzpomínková Praha


Dovolenou trávenou prací okolo domu a na zahradě, vařením, pečením, zavařováním...,  jsme si zas zpestřili výletem do Prahy. Tentokrát autobusem. 
Ranní kávička chutnala stejně dobře jako vypadala.
A pak už jsme spěchali na Žižkovskou rozhlednu.
  Tyhle miminka jsem vždycky obdivovala, i když mi vadí, jak mají ošklivé čumáčky. 
Tohle byl předkrm, vypadal zdravě a chutnal skvěle.
 
A k tomu výhled na Prahu.
Nádhera.
 Kachní stehno s propečenou krustičkou a pečeným bramborem, zázvorová limonáda.  



 A pak o patro výš na vyhlídku.



   Ani jsem nevěděla, že pod rozhlednou je židovský hřbitov. 
 Chlapci vyfasovali jarmulky a mohli jsme na prohlídku. 
 A já si nenechala ujít trochu vzpomínek.
Teď je to hostel, ale kdysi tady bývala menza.
 Jestli si dobře pamatuju, tak celou dobu, co jsme sem chodily na jídla, tady stálo lešení. Nebo se mýlím?
 A takhle dopadla naše oblíbená restaurace.
 Tady jsme bydlely a strávily asi nejkrásnější období celého studia. 
 Bez komentáře. 
 Cesta ke škole.
Příšerný kopec.
 Potkali jsme prodejnu s jeleními šperky. 
Jsou krásné.
Ach ta moje lakota. 
 Tohle je zadní strana Domu odborů.
 A už směřujeme Žižkovem do centra.


 Dlouhá ulice - ještě jsem tu paní nikdy neviděla, ale je krásná. Říkal Vašík, že autorem je také David Černý.
 Karlův most.

 Kampa.

Pivečko a trocha odpočinku v Mlýnské kavárně.  
A je po výletě. Zličín, autobus a zas domů.
Ach jo.



neděle 3. srpna 2014

Dovolená

Konečně dovolená!
V pondělí jsem sice ještě musela do práce, ale večer už jsme jeli, jak jinak než do naší milované Prahy. A moc jsme si užívali.

výborná kávička na Václaváku
Pájovo oblíbené koleno

trocha nakupování
Jahůdkové botičky

romantická plavba po Vltavě

noční procházka po Žižkově

cestování ucpaným centrem


pasáž Lucerna

trocha vzpomínek  


konečně jsem objevila, co si moc přeje můj dvaadvacetiletý syn
 Ve středu jsme se vrátili domů a už to zas začalo. Rybíz - marmeládky, šťávy....

Marmeládku jsem použila i jako dárek a uháčkovala jsem jí klobouček. 


 K marmeládě jsem věnovala i futrálek na brýle a několik z mých papírových kytek.
A samozřejmě si užíváme bazének.