... v zahradě

Pupalka dvouletá - roste, kde se jí zachce.

Moje milovaná levandule - stříhat nebo nestříhat?

Ve vázičce by byla hezká a voňavá, ale na zahrádce jí to taky sluší. 

Letos se rozhodly, že vykvetou všechny najednou. 

 Pája má narozeniny! 

Luční kvítí. 

Tyhle se jmenujou trikolora.

Moc se mi líbí. 

Loňská lilie. 

Trochu jí ožrali plžáci, ale přežila. 

Po 30 letech

Setkáváme se každých pět let. Tentokrát jsme začali exkurzí ve škole. Za nás se jmenovala Střední ekonomická škola Klementa Gottwalda a mnozí z nás jsme v této budově prožili nejhezčí část života.

 Tohle byla naše šatna.

Už není šatnou, ale vypadá pořád stejně.

 V "naší" třídě se změnily jen lavice.

Jo, jo. Na tomto záchodě nás nachytali při kouření a my ho musely vymalovat. Ale to byl tenkrát jediný postih.  

 Některé učebny se změnily hodně.

Chemická učebna se stala kulturní památkou a tak se nezměnila vůbec. 

 I ta periodická soustava prvků visí na stejném místě.

Našeho zlatého pana profesora třídního máme pořád moc rádi. 

Bc.

Tramtadadá, tramtadadá a má to za sebou.

Kodaň

Pendolínem (poprvé v životě) jsme se vydali do Prahy. Metrem na Florenc a z Florence už jsme pokračovali autobusem. Cesta byla dlouhá a velmi nepohodlná. Ale podařilo se nám usnout a tak  pěkně utíkala.

Východ slunce jsme si užili na trajektu.

A větrné elektrárny nás upozornili, že už jsme v Dánsku.

Tak tohle je naše skupinka - skoro 90 lidí. Je časně ráno a vyrážíme společně od nádraží do centra Kodaně.

Říkala paní průvodkyně, že je v Dánsku dokonalý sociální systém, Dánové nepijí, nekradou a jsou velmi chytří a uvědomělí.

 Abych rozeznala hodnotu drobných, musela jsem si nasadit brýle.

Tohle je královnina loď.

 Výměna stráží.

Uťapkaní jsme zas nastoupili do autobusu a ráno jsme byli v Praze.

Jeden den v Praze

Strašně, ale strašně jsem se těšila. 

Ráno vláčkem do Prahy. Letmo jsem se pozdravila se synkem a běžela na pracovní jednání. 

A pak už jsem měla sraz s Pavlínkou - obě jsme přišly později než jsme plánovaly - překvapily nás chybějící koleje ve Vodičkové i Jindřišské ulici. Tak jsme o něco víc ťapkaly, ale všechny obchůdky, které jsme chtěly vidět jsme stihly a k tomu ještě procházku po Karlově mostě. Tyhle kočičáky jsem si prostě "musela" koupit.

Vzpomínaly jsme na školní léta a jako vzpomínku jsme si pořídily i záušnice.

Pak Pavlínku vystřídal Vašík a zbytek odpoledne jsme strávili spolu - nejprve v Pizzerii a pak v kavárně Městské knihovny, kde jsme nad kávou vedli intelektuálské řeči. Venda mě vyprovodil na nádraží a já seděla ve vláčku a s přihlouplým úsměvem jsem koukala z okna a přemýšlela, jak hezký den jsem prožila. Pavlínce i Vendovi děkuju.

Evropský den sousedů 2014

31.5.2014 se konal Evropský den sousedů. Nevím, jak v jiných městech, ale u nás bylo asi 14 tzv. ohnisek různého zaměření končící společnou večeří.

S naším klubem Přípravy na aktivní stáří, Občanskou poradnou, Asociací debatních klubů, spolkem Balet a dalšími, kteří se přidali, jsme byli jedním z ohnisek. 

K tanci a poslechu hráli Pětatřicátníci.

 Vystavovali jsme a marně se snažili prodat některé z našich výrobků. 

Nabízeli jsme kávu a štrůdl.
Podávali klobásy.

Debatéři debatovali.

A my vyráběly quiling, FIMO, smalt, peding i krepákové kytičky s dětičkama i rodičema. 

 Tohle je moje favoritka - vyrobila 4 kytičky - pro tátu, mámu, ségru, další ségru, pro zbytek sester a bratrů jsem jí dala kytičky z mé sbírky.

Plstění

V pátek jsme si udělaly plsticí odpoledne. 

 

Lenka připravila spoustu materiálu.

 A z mrazáku vánoční cukroví.

Takhle jsem se snažila. 

 Lenka je poněkud zručnější.

 A holky vyráběly kočičku.