středa 15. května 2013

Myška domácí




 

Tak tohle je naše Mourinka, původně se jmenovala Danča a byla pořízená, protože někde zbyla, taky pro radost mých rodičů, ale hlavně jako myšilov.
Můj synovec jí pak přejmenoval na Malá vtipná, rodiče na Mourinu a já jí říkám Pejsku, Kočičko, Mourinko, Tygříku, Holčičko, Miminko...
Původně byla zvyklá spát na seně, lovit myši a většinu času trávit venku.

A pak jsme jí dostali do péče my s Pájou.

Tohle je fotka pořízená právě teď. Sedí mi na klíně a já přes ní píšu na počítači.
Až jí přestane bavit sedět na mně, přeleze si do svého křesla v obýváku, do kterého nikoho nepustí.
Spinká zvečera se mnou v posteli, pak odejde na svůj gauč do svého pokoje a v noci, když je jí smutno přijde spát na mě.

Nedávno jsme s mými spolužáky udělali večírek na verandě a zatímco jsme si užívali, nastěhovala se k nám do kuchyně myška. Nijak jsem to nedramatizovala. Jednak mi to po lahvi vína přišlo spíš vtipné než jako nějaký problém a pak, vždyť máme přece myšilova.

Byla jsem přesvědčená, že Mourinka myšku dávno přinejmenším vyhnala. Až do doby, kdy jsem našla rozkousané obě mé kuchyňské zástěry.

Nasadili jsme 2 pastičky a za 2 hodinky bylo slyšet cvaknutí.



Táta rybář

Pondělí, to znamená do pěti v práci. Těšila jsem se, jak doma dodělám reportáž z Holandska a doháčkuju polštář.


Ale!

Volal Pája, že nám táta  ulovil dva kapry.

Bylo jasné, že se návštěva protáhne. 

Čerstvě uvařený ovar, kávička a co nového pořídil táta na blešáku.








Pája vykuchal kapry a dožadoval se řízků a polévky.

Copak mně zbývalo.





FIMO výroba

Jestli tohle čte můj chlapeček, kterému jsem odmalička, chudákovi, říkala, že je nešikovný, tak se mu velmi omlouvám. Je sice nešikovný, ale už vím, že po mně.

Moc jsem se těšila na kurz výroby šperků z FIMO hmoty. Vzala jsem s sebou i babičku a nemohla se dočkat, co všechno si vyrobíme.
Náušnice? Přívěsek? Náramek? Závěs?
Protože jsem váha, řádně váhavá, nevěděla jsem to ještě ani v době, když už jsem "něco" vyráběla.
Najednou jsem měla před očima základní školu a hodiny výtvarné výchovy. Hrůza!
Jak já se ráda učila matiku, ruštinu i češtinu, ale ta mizerná výtvarka mi kazila vysvědčení už ve třetí třídě.




Závistivě jsem okukovala výrobky ostatních:










Zpanikařila jsem, ale to mému "umu" moc nepomohlo. Od maminky jsem okoukala alespoň kuličky.



Nakonec jsem se našla ve výrobě knoflíků - ty budou nádherné na nějakých pletených nebo háčkovaných "důležitostech".




 I přes mé neumění to bylo velmi příjemně strávené odpoledne a moc se těším na další kurz.









pondělí 13. května 2013

Holandsko




I když stále nesmím našlapovat na mou zlomeninu, vydali jsme se s Pájou na putovní zájezd do Holandska. 

Nádhera!

Spaní v autobusu nebylo nejpohodlnější, ale dalo se vydržet a ráno jsme byli na místě.





První zastávka - přímořské městečko Volendam. 

Malé domečky s výhledem na moře, tak
takhle bych si představovala stáří, sedět
před domem, háčkovat a koukat na 
                                                      moře.

Pláž plná mušliček, spousta lodí a turistů.

Alkmaar - město sýrových trhů.



Nakoupili jsme zásoby sýrů pro obdarování všech blízkých a příbuzných, ochutnali rybičky...



... byli výborné.

Prošli jsme přilehlé uličky.
   

Zapózovali před nakládkou sýra 



a nestihli Muzeum Beatles.



Zaanse Schans

je skanzen  s nádhernými domečky,
větrnými mlýny,


větrem,                                                                                                                           sýrem 









a dřeváky, kam se podíváš.


 Takhle nás vyfotila japonská slečna.


Amsterdam



Pájík se posílil Becherovkou a vyrazili jsme.

Paní průvodkyně nás protáhla "veselou" uličkou plnou coffee shopů, vůně marjánky,  červených luceren a spoře oděných žen vystavujících se ve výkladech svých komůrek. Při pohledu na protilehlý kostel jsem si vzpomněla na mého oblíbeného autora Johna Irvinga a jeho knihu Dokud Tě nenajdu.




Právě ve chvíli, kdy mi volal synek Venoušek, jsem byla ve svém živlu, protože jsme  objevili květinový trh a já nevěděla, které cibulky si koupit dřív. Překonala jsem svou lakotu a koupila 100 tulipánů. Nejsem zas tak lakomá a těším se, že obdaruju "moje holky" v práci, Pájovu ségru a kdovíkoho ještě.   





A ťapkali jsme dál, frajerka jsem si nevzala
berle a tak už mě bolela nejen nemocná, 
ale i ta zdravá noha.






Naštěstí nás čekala plavba lodí po kanálech 
s výkladem naší úžasné paní průvodkyně.


V tom nakloněném domě bych se bála bydlet.  


             

Potkávali jsme ukotvené lodě, ve kterých bydleli lidi, sloužili jako muzea i restaurace, viděli jsme zajímavé domy, ve kterých žila rodina Anny Frankové, Rembrandt, katedrálu, kde se stal  30. dubna princ Willem Alexander králem Nizozemska po své mamince královně Beatrix. Míjeli jsme Muzeum filmu, obrovské zaoceánské lodě i zajímavé stavby.



Po projížďce jsme sice uťapkaní, ale v dobré náladě a plni očekávání vyjeli směrem k městečku Amersfoort, ve kterém jsme přespávali.                                                               




Na postel a hlavně sprchu jsme se už moc těšili, ale vůbec nás nenapadlo, v jakém krásném hotelu budeme ubytovaní. Když jsme viděli tu nádhernou, voňavou, obrovskou koupelnu, vzali jsme foťák a všechno zdokumentovali.           

                                  Mám dvě koupelny, ale ani jedna není takhle krásná.                                    

Sprcha je nádherná, měla jsem problém jak se pouští voda, ale dokázala jsem to.                                     

Výška matrací i postele naprosto odpovídala našim unaveným starým tělům.

I velikost televize odpovídala mému chatrnému zraku.

Než jsem se probudila, připravil Pájík kávičku a můj oblíbený ananasový džus.

V krásném městečku Utrecht jsme naložili další účastníky zájezdu, vyfotili kola a zas jen kola,
 

projeli těsně vedle Amterdamského letiště Schiphol 
a mířili kolem tulipánových polí do květinového parku Keukenhof

Ach jo, ta lakota!!! Vstupné 15 euro.


Tohle nevyšlo, navíc mi už tak straně bolely nožičky, že jsme návštěvu parku odpískali.
Co teď? Autobus zavřený a 3 hodiny volna.
Proti parkovišti bylo nádherné tulipánové políčko plné fotografujících, asi také lakomých Japonců.
Je ten Pája ale šikovný fotograf.










Jo, jo, ještě nám zbývaly 2 hodiny, tak jsme vyrazili do přilehlého městečka Lisse. 

Krásné čisťounké městečko a když jsme narazili na bleší trh, přestali jsme litovat parku Keukenhof. 

Tenhle nádherný úlovek jsme tam nemohli nechat za žádnou cenu.
vvvv

Nakoupili jsme další dárky pro naše blízké a tak nám to uteklo, že jsem na těch berličkách skoro utíkala k autobusu. 

A jedeme směr Madurodam - miniaturní Holandsko u města Haag založené na počest mladého studentíka Georga Madura, který zemřel v koncentračním táboře. Starostkou tohoto městečka je bývalá královna Beatrix a vstupné 14 euro je věnováno na rozvoj léčby dětských nemocí.  







Po mušličkovém chodníku jsme došli k autobusu a odjeli do naší poslední zastávky ve městě Deft s vyhlášenou fajánskou modrou keramikou a nádherným náměstíčkem. 


Nakoupili jsme poslední dárky a v 19:30 
sprintovali k autobusu.


V autobusu jsme si objednali víno, naservírovali slané pochutiny a s deštěm vyjeli směrem 
k domovu. 

Po vínečku jsme spinkali jako miminka a před osmou hodinou ranní jsme přistáli v naší zlaté Plzničce.
Kočička už nám běžela naproti, dali jsme si kávu a pokochali se dárečkama, které jsme přivezli.
Na odpolední projekci fotek jsme pozvali naše rodiče, popřáli maminkám ke Dni matek, načali Lambrusco a ochutnávali pravé holandské sýry.
... A tak skončil náš nádherný výlet příjemným odpoledním posezením.